Tělesné postižení, velezrada a komunistické vězení. Před 60 lety zemřel spisovatel Jan Zahradníček
Život talentovaného básníka je plný bolu a tragédie. Zahradníček, který má na svém kontě díla jako La Saletta či Znamení moci, už od malička bojoval s nepřízní osudu. V poválečných letech měl ale silného protivníka, komunistický režim. Ten mu dokonce připravil neveselou budoucnost, téměř osm let ve vězení. Na následky nevybíravého zacházení zemřel 10. října 1960.
Narodil se 17. února 1905 v obci Mastník na Třebíčsku. Jeho dětství poznamenala tragická nehoda, při které jako malý spadl z velké výšky. Z incidentu si odnesl poranění páteře a hrudníku, což znamenalo, že vyžadoval celoživotní zdravotní dohled. I přes své „postižení“ dokázal vystudovat třebíčské gymnázium. V době střední školy propadl Zahradníček literatuře a biologii. Začal dokonce psát první verše, na přírodovědeckém poli se realizoval herbářem.
Pražské procitnutí
Jeho další kroky vedly do Prahy, konkrétně na Filozofickou fakultu UK, kde se zapsal na obor germanistika. Život v hlavním městě nebyl jen o setkávání se s novými kamarády a personami doby první republiky, ale Zahradníček zaznamenal první posměšky na svůj zjev. Kvůli zranění byl velmi shrbený.
V Praze navázal několik cenných kontaktů, seznámil se například s jistým Františkem Halasem či Janem Čepem. Některé své básně začal dokonce zveřejnovat, a to na stránkách revue Tvar, kde narazil na ruralistu Josefa Knapa nebo literárního kritika Bedřicha Fučíka. Později s drtivou většinou svých přátel usedne na lavici obžalovaných.
Ve 30. letech mu vyšla první básnická sbírka, Pokušení smrti, kterou kritika v čele s F. X. Šaldou přijala pozitivně. Zahradníček pokračoval v psaní, jeho poetika v tomto období byla specifická. Básník se orientoval na Boha, chtěl nalézt sebe samého. Věnoval se myšlence života a smrti a tenké hranici, která od sebe oba pojmy dělí.
Osudová La Saletta
Tato etapa je ohraničena druhou světovou válkou, kdy jemný literát zaslechl národní volání. Důkazem tohoto přechodu je sbírka Korouhve nebo Svatý Václav. Nicméně protektorátní dobu strávil nedaleko Velkého Meziříčí. Ve svém bytě dokonce ilegálně skrýval rodinu pozdějšího komunistického prezidenta Ludvíka Svobody.
Po válce se na něj usmálo štěstí, oženil se a přestěhoval se společně s manželkou do Brna. Těsně před smutným únorem 1948 spatřila světlo světa La Saletta, zřejmě nejdůležitější Zahradníčkovo dílo. Ve skladbě se opírá o mariánské proroctví z roku 1846, zároveň nepřímo kritizuje totalitní moc. Tímto dílem se jasně vyhranil proti komunistickému režimu. Zahradníček v závěru píše následující verše:
Aby se tak Evropa vrátila k své první lásce
holdujíc Beránkovi
Aby se tak můj národ vrátil
svatý Václave.
Zahradníček v té době působil v časopise Akord, ten byl ale později zastaven. Spisovatel se rozhodl, že zbytek života stráví v invalidním důchodu. Šeredně se zmýlil, uprostřed června 1951 si pro něj došla Státní bezpečnost. Jemný básník byl vyslýchán a bez jakýchkoliv důkazu obviněn z protistátní činnosti. Zatčená byla rovněž i jeho manželka.
Přímluva od Jaroslava Seiferta
Proces se Zelenou internacionálou (jak bývá někdy tento proces označován) začal 2. července. Vedle Zahradníčka bychom v soudní síni našli Zdeňka Kalistu, Josefa Knapa, Františka Křelinu či Bedřicha Fučíka. Nic nebylo jen tak, režim se tímto aktem chtěl vypořádat s katolickou inteligencí, což se mu do jisté míry podařilo.
Zahradníček odešel s třináctiletým trestem a jeho život začal psát poslední, velmi smutnou etapu. Spisovatel si prošel několika věznicemi, roku 1956 mu byl trest dokonce snížen na „pouhých“ devět let. Údajně na základě intervence Jaroslava Seiferta. V témže roce také přišla tragická zpráva. Zahradníčkovu rodinu zasáhla otrava houbami, zatímco básníkova manželka a syn přežili, podobné štěstí neměly další dvě dcery. Zdrcenému literátovi byla povolena krátká návštěva.
V květnu 1960 se Zahradníček dostal z vězení, ihned zamířil domů do Uhřínova. Po několika měsících citlivý básník zemřel. Příčinou smrti byla srdeční a plicní choroba, obojí se zhoršilo po procesu a ve vězení. Zahradníček totiž okusil tvrdých výslechů a absenci důležitých léků. V drobném obrýleném literátovi odešel jeden nejtalentovanějších básníků, kterého naše země měla.
