Rabínův kocour dostal druhý pokus. Magický realismus v komiksu Joana Sfara
Skvělý francouzský komiks Rabínův kocour je po mnoha letech zpátky v českém znění. Kocour prostého alžírského rabína po sežrání papouška umí hovořit lidskou řečí a vypráví historii rodiny autora celé komiksové řady. Odehrává se sice ve 20. letech 20. století, ale jeho myšlenky i poselství rezonují dnešní Evropou.
Joan Sfar patří k nejlepším umělcům komiksového média, jaké v současnosti v zemi galského kohouta mají. A také k nejplodnějším. Seznam projektů a komiksů, na kterých pracoval, je úctyhodný. U nás ale zatím mnoho úspěchu neměl. Jeho kresba je totiž pro Čechy málo líbivá, takže ač mu i v Česku vyšla bezmála dvacítka knih, drtivá většina z nich skončila prodejním fiaskem, případně rovnou v Levných knihách. Kupříkladu minule Rabínův kocour skončil druhým albem.
Třeba to tentokrát vyjde
Nakladatelství Baobab ale nyní vydalo hned pět pokračování v jedné luxusně vypadající knize. Překlad zůstal v rukou Magdaleny Křížové (první dvě knihy prošly redakcí, která jim prospěla) a Sfarova možná nejpůvabnější komiksová řada dostává druhou šanci. Tentokrát to snad vyjde. V tuto chvíli totiž existuje celkem devět alb (první vyšlo v roce 2002 a zatím poslední v roce 2019), a pokud by vyšla česky, bylo by to skutečně úžasné.
Rabínův kocour je jakýsi komiksový magický realismus odehrávající se na severu Afriky, kde se mísí kultura židovská s arabskou a francouzskou – katolickou. Hlavní dějovou linkou je prostě a jednoduše do značné míry mytizovaný život Sfarových předků, který navíc není ani trochu prostý a vlastně ani jednoduchý. A tu a tam dojde k nějakému zázraku. Autor se také nebojí nejrůznějších odboček a epizod, celé to – velmi, velmi vzdáleně – připomíná nejrůznější Švejkovy neuvěřitelné historky, i když zde je vypravěčem přemoudřelá drobná kočkovitá šelma, která nejvíc miluje sebe a pak svou paní.
Filozofie, pušky a lvi
Sfar postupně košatí svůj svět, přivádí do něj nové a nové postavy, jejichž příběh stojí za vyprávění. Na jedné stránce podává čtenáři ověřenou historickou látku, aby na straně další jeho vyprávění připomínalo Šeherezádu v nejlepších z jejího tisíce nocí. Jeho hrdinové se spolu s kocourem dostanou z Alžíru i do Paříže či se vypraví hledat černý Jeruzalém v srdci Afriky.
A pak je tu Malka, král lvů. Bratranec rabína Sfara, který brázdí poušť se svým starým lvím přítelem a živí se naprosto bizarním způsobem. Ne, nebudeme prozrazovat víc. Pokud jste se s Rabínovým kocourem nesetkali, berte novou knihu Baobabu jako vážný tip na vánoční dárek. Kocour, který je chvíli prachsprostou samolibou kočkou, chvíli chlupatým Sokratem a jindy zamilovaným a soucitným stvořením, je ideálním společníkem pro dlouhé večery.
Po technické stránce vypadá kniha na první pohled o dost lépe než první české vydání. Ovšem na ten druhý je třeba konstatovat, že formát nového vydání je o něco menší, že Františka Loubat Lachmanová si s ručním letteringem dala opravdu záležet, ale že ten, který před jedenácti lety dělala Monika Zemánková, byl prostě lepší. A – což je trochu škoda – že i když má nové zpracování kvalitnější papír, mělo první vydání o tón jasnější barvy, které tak nějak víc zářily. Ale nešť. Kocour je zpátky s celými pěti pokračováními, z nichž tři mají v češtině premiéru. Kéž to tentokrát vyjde a vyjde i druhá kniha.
