Nepřítelkyně pravého úhlu. Architekta Zaha Hadid by oslavila sedmdesáté narozeniny
Za architekta většinou mluví jeho práce, jinak tomu nebylo ani v případě Zahy Hadid. Centrum plaveckých sportů v Londýně, Riverside Museum ve Skotsku či Innovation Tower v Hongkongu. Drtivá většina staveb, které má na svědomí, budí rozruch. Jsou v duchu dekonstruktivismu a parametrismu. Odvážná žena, která vtrhla na architektonickou scénu jako vítr, se narodila 31. října 1950.
Jméno světoznámé architekty napovídá, že pochází z oblasti Blízkého Východu. Narodila se v iráckém Bagdádu a pocházela z celkem úspěšné rodiny. Otec pracoval jako úředník na ministerstvu financí, matka byla umělkyní. Zaha Hadid se v jednom z rozhovorů svěřila, že k architektuře ji přivedly sumerské paláce, které v dětství viděla.
Talent, který neměl obdoby
Budoucí architekta navštěvovala několik prestižních evropských škol, poté vystudovala matematiku na American University v Bejrútu. Následně na to zamířila do Londýna, kde se věnovala právě architektuře. Na univerzitě se potkala s kapacitami svého oboru jako například s Eliou Zenghelisem či Holanďanem Remem Koolhaasem. Její vyučující v ní objevili talent, dokonce s žertem dodávali, že Hadid je matkou osmadevadesátého stupně, protože žádná její stavba neměla pravý úhel. Po úspěšném absolvování školy zamířila do zaměstnaneckých řad svého bývalého profesora Zenghelise.
Ten rozvíjel její talent, jak to šlo. Po třech letech si ale Zaha Hadid otevřela svůj vlastní ateliér. Ten situovala do Londýna, v téže době získala dokonce britské občanství. Talentovaná architekta přijímala první zakázky, vedle toho přednášela na předních univerzitách jako například Harvard. Poměrně rychle se vypracovala a byla zárukou kvality.
Úvodní projekty jako operní dům v Cardiffu či Vrchol v HongKongu zůstaly jen na papíře. Pravý boom nadešel až v 90. letech, kdy ji oslovil šéf společnosti Vitra. Hadid navrhla stavbu, která vešla do dějin jako Hasičská stanice Vitra a je považována za její první dotažený projekt. Dále na sebe upozornila například skokanským můstkem v Innsbrucku, který je možné zahlédnout i z dálnice.
Dekonstruktivismus v centru Prahy
Zaha Hadid navrhovala budovy ve stylu dekonstruktivismu, což ve zkratce znamená, že stavby sice mají určitý tvar, ale ten je jakoby deformovaný. K tomu samozřejmě musíme přičíst skleněné prvky a detaily. Ještě větší popularitu zaznamenala v novém miléniu, kdy její díla chtěla prakticky všechna města. Za zmínku stojí operní dům v čínském Guangzhou či Bridge Pavilion v Zaragoze.
Její práci mohli zaregistrovat také diváci, kteří sledovali letní olympijské hry v Londýně. Architekta se totiž podílela na designu Centra plaveckých sportů. V následujících letech skrze svou společnost pracovala na projektech v USA nebo Pekingu. V čínském městě postavila komplex budov zvaný SOHO, ten je považován za symbol dalšího architektonického stylu, parametrismu.
V posledních letech života navrhovala stále inovativnější a majestátnější stavbách. Nakreslila podklady na Innovation Tower, což je budova patřící hongkongské Polytechnické univerzitě. Belgickým Antverpám načrtla novou dominantu, ve které sídlí přístavní správa a celá budova připomíná velkou loď.
Úspěšný život věhlasné architekty ale skončil náhle 31. března 2016, kdy ji postihl infarkt. Odvážná žena, která se stala první zástupkyní něžného pohlaví, jež získala Pritzkerovu cenu, po sobě ale zanechala řadu návrhů, které se začaly realizovat po její smrti.
Za zmínku stojí Sky Park, který lze vidět v Bratislavě. Zaha Hadid neopomenula ani české prostředí, v oblasti pražského Masarykova nádraží by měl být v roce 2023 otevřen jí navržený kancelářský komplex. Celý projekt však brzdí protesty památkářů, kterým přijde budova jako příliš velký zásah do architektonické podoby starého centra města. I přes všechny kontroverze byla a je Zaha Hadid ženou, která svou prací obohatila svět.
