Pandemie pěkně od netopýra. Vyšla dokumentární publikace tandemu zkušených novinářů
Málokdy čtete faktografii ze současnosti s napětím a obavou, jak to asi dopadne. Hutná šestisetstránková Pandemie od novinářského tandemu Michal Kubal – Vojtěch Gibiš tento pocit navozuje a udržuje čtenáře u příběhu, který musel během letoška číst i žít denně.
Michal Kubal s Vojtěchem Gibišem si prohodili specializace (zahraničář popsal domácí dění a naopak) a převyprávěli globální krizi takříkajíc od netopýra – tedy od prvního objeveného pacienta s covidem z loňského 17. listopadu. Tyhle „malé dějiny“ tvoří páteř knihy – ta se točí se kolem dosud neslyšených příběhů známých i neznámých lidí a lemuje je fakty, jež by sama o sobě působila příliš encyklopedicky.
Svolat vládu o půlnoci
Hlavními postavami Pandemie (vyd. Kniha Zlín) jsou tím pádem čínská lékařka, která nemoc jako první léčila, pasažéři zamořené výletní lodi v Pacifiku, „muž s modely“ Pavel Řehák, jenž dle premiéra svou excelovou tabulkou zachránil zemi, nebo vědec Tomáš Cihlář, strůjce naděje s názvem remdesivir. Cihlářův výšlap k vrcholu kariéry v podobě remdesiviru, na němž v laboratoři Gilead pracoval dvacet let, je v knize metaforizován jako závod v orientačním běhu, Cihlářově životním sportu.
Autoři od začátku karantény mluvili s politiky, lékaři i jejich pacienty. Zachytili dojmy těch, kdo zastavili Česko, i těch, kdo zemi drželi na nohou. Ptali se premiéra Babiše, jak se rozhodoval, když v začátku epidemie svolal vládu o půlnoci a některé ministry nechal jet přes půl republiky. Na konci zimy se o zastavení života v Česku rozhodovalo během několika dnů a někdy i hodin, Pandemie je něco jako zpětný přímý přenos dramatických týdnů z první vlny.
Těžší šichta než útok na Dvojčata
Autoři přinesli i postřehy newyorských záchranářů. Ti během první vlny několik týdnů přespávali v autech a pandemie podle nich byla těžší šichtou než teroristický útok na Dvojčata. Cenné je na knižní podobě právě to, že zvlášť ze zahraničního dění přináší spoustu příběhů, které se do novin prostě nevejdou. Včetně životní dráhy kontroverzního epidemiologa Anderse Tegnella, který Švédsku naordinoval promořování.
Chvílemi se text může zdát až moc sugestivní, jako v kapitole o Španělsku, kde se z hokejové arény stala improvizovaná márnice. Kniha má ale i momenty, kdy autorům k působivosti stačí suše citovat: třeba starostu Milána, jenž týden před kolapsem nemocnic protestoval proti omezením kampaní „Milán se nikdy nezastaví.“ To je jedna z mnoha scén Pandemie, které v denním šumu zapadly, aby se teď, když se kniha prodává, opakovaly a v nových kulisách dostaly nový kontext.
