Beth Harmonová prolomila stereotypy: Fenomenální hráčka ukázala šachy jako dramatické dobrodružství
Netflix se tentokrát rozhodl vsadit na téma, jehož cesta k masové popularitě je spíše trnitá. Zpracovat do dramatu šachové tréninky a turnaje a detailně se zaměřit na jednotlivé partie nezní jako recept na seriál, který bude mít šanci stát se trhákem. Sedmidílná minisérie Dámský gambit ale přesně tohle dokázala. Prožívat životní úspěchy i pády půvabné nadané šachistky Beth Harmonové je totiž zábava i pro ty, kteří mají k šachovnici stejně daleko jako Beth k panenkám.
Pro někoho to může být zklamáním, ale postava Beth Harmonové, jejíž šachovou kariéru seriál sleduje, vznikla jako fikce v knize amerického spisovatele Waltera Tevise. A nejde o žádnou novinku; kniha, jejíž název seriál kopíruje, vyšla už v roce 1983. Každá ze sedmi epizod série se jmenuje podle fáze šachové partie nebo taktiky. Z počátku sledujeme bezútěšný život útlé dívenky, která si zvyká na život v sirotčinci v padesátých letech. Objevuje šachy a své nebývalé nadání. Později ji adoptují. Sledujeme její problémy zapadnout mezi vrstevníky, zvláštní vztah s adoptivní matkou i start její oficiální šachové kariéry. Poslední díly už ukazují dospělou ženu, která se snaží ujasnit si, co chce, a je obávaným soupeřem pro světové velmistry.
Seriál má přidanou hodnotu také pro zasvěcené. Šachové partie až na výjimky neobsahují chyby. Už autor knižní předlohy spolupracoval s velmistrem Garrim Kasparovem. Ten dělal konzultanta spolu s šachovým trenérem Brucem Pandolfinim také při tvorbě seriálu. Bethiny duely jsou tak velmi propracované a působí reálně. Přesto se objevily i přešlapy. V první epizodě, kdy malá Beth hraje proti někomu poprvé zpaměti, pozice figur při ohlášení matu ve třech tazích nedávají úplný smysl.
Ačkoli žádný ze šachistů vystupujících v seriálu není skutečný, inspirací pro charaktery postav byli skuteční velmistři. Beth Harmonová může v některých aspektech připomínat amerického šachistu Bobbyho Fischera; její nejobávanější soupeř Borgov se zase vyznačuje rysy sovětského šachisty Borise Spasského.
Hudební podbarvení je třeba ocenit. Epizodami se prolínají hity šedesátých let, instrumentální dramatická hudba i sólový klavír. Hudebního backgroundu se ujal skladatel Carlos Rafael Rivera, který vytvořil soundtrack rovněž pro netflixovskou sérii Godless z roku 2017. S tou má Dámský gambit kromě autora hudby společnou další zásadní věc – obojí režíroval Scott Frank.
Dramatická instrumentální hudba v kombinaci s častými záběry obličejů a očí hráčů skvěle zvyšuje napětí během partií a dostává diváka do role, jako by byl v kůži Beth a šlo o jeho vlastní vítězství nebo prohru. Ve finále seriálu, kdy hrdinka čelí v Moskvě Borgovovi, pomáhá hudba vzbudit vděčné a euforické pocity, jaké obvykle zažíváme při šťastných koncích válečných filmů. Scény Bethiných všedních dní zdařile doplňují dobové „fláky“ jako třeba Venus od Shocking Blue nebo Fever v podání Peggy Lee.
Poslední epizody nesou tíhu zodpovědnosti, jak vyzní seriál jako celek. Ačkoli se dalo očekávat, že vyvrcholením celé sedmidílné série bude Bethina partie s Borgovem v Moskvě, poslední epizoda ztělesnila happy end, který diváka neudávil laciností.
Anya Taylor-Joy obsazená do hlavní role je jako introvertní šachistka-lamačka srdcí uvěřitelná a těžko si představit, že by se úkolu někdo mohl zhostit ještě lépe. Ve vedlejších rolích se objevují Thomas Brodie-Sangster, dětská hvězda z Lásky nebeské, nebo Harry Melling, který je známý jako Dudley Dursley z filmů o Harrym Potterovi. Za zmínku určitě stojí výkon Marielle Heller, která si zahrála Bethinu adoptivní matku.
Pokud by se mělo seriálu něco vyčíst, tak by to byl trochu pomalejší rozjezd, kdy Beth všechny soupeře v turnajích nižší úrovně drtila. Děj takový vývoj hodně naznačoval dopředu.
Postava Beth Harmonové v sobě zachycuje něco v podstatě nedostižného. Okouzlující slečna, která má v oblibě módu, zároveň pokořuje mistry světa v disciplíně, kde si klasicky ženy moc neškrtnou. Přestože si během dětství a dospívání prošla mnohými krizemi, měla problémy s drogami i alkoholem a také dědičně se nabízelo, že ji pohltí spirála psychických potíží, nad svými slabostmi nakonec vítězí. To vyznívá nadějně a trochu pohádkově. Není divu, že její charakter inspiruje diváky obou pohlaví, ať už precizní hrou a sebevědomým přístupem k šachům, nebo něžnou elegancí šedesátek. Ač sama postava Beth si jednou posteskne, že je senzací jen proto, že skvěle hraje šachy jako žena, je pravda, že síla příběhu i kouzlo provedení stojí právě na tom. Seriál dobře zobrazuje, jaký tlak působil na zpočátku nedospělou šachistku, kterou mužský svět a priori podceňuje.
Tvůrcům se podařilo probudit něco, co šachy v běžném životě většinou nedokážou: zájem o „hru králů“ u lidí, kteří na figury a šachovnici poprvé sáhli až po setkání s Beth Harmonovou.
