Práce všeho druhu: Umělci, kteří letos začali psát nový životní příběh
Kultura, kterou kdosi z vlády nazval volnočasovou aktivitou, patří – vedle cestovního ruchu a gastronomie – mezi nejpostiženější obory lidské činnosti letošního roku. Výpomoc „pětistovkou na den“ není existenčním řešením pro profesionály, jejichž počet se v kulturních oborech odhaduje přibližně na sto tisíc. Ze dne na den, z měsíce na měsíc si mnozí z nich museli zařídit náhradní zdroj výdělku. Reflex oslovil ty, kteří pracují především ve scénických oborech, tedy těch, jichž se lockdown dotkl nejvíce. Dvě zpěvačky, zpěváka, herce, scénografku, dýdžeje a trojici osvětlovačů, bez nichž by se žádná produkce nemohla uskutečnit.
Řežu a hraju
Matěj Homola (47), zpěvák skupiny Wohnout, dnes začínající umělecký řezbář a učitel hry na kytaru a ukulele na ZŠ na Vyžlovce
Chatu s pozemkem na Vyžlovce si Matěj pořídil v pětatřiceti a postupně si vedle postavil ještě barák, prý aby se měl kam stáhnout na stáří. „Když v březnu skončily koncerty a nikdo nic nevěděl a vypadalo to, že zavřou Prahu, sebrali jsme se a odjeli do karantény sem. Tady je pořád co dělat. Potřeboval jsem obrousit nějakou trubku a poprvý v životě jsem si koupil flexu, kterou jsem pak omylem zajel do podlahy. A jak jsem pak ten zářez brousil, našel jsem kus dřeva a udělal svou první hlavu. Když pak po prázdninách přišla druhá vlna, rozhodl jsem se, že se tomu chci věnovat víc, a zainvestoval nějaké peníze do nářadí.“
Matěj si na rozdíl od mladšího bratra Honzy, který se léta věnuje grafice a také celkem úspěšně vystavuje, v tomhle směru moc nevěřil: „Co se týče kutilství, byl jsem vždycky lempl, a co se umění týče, jsem tak akorát schopnej napsat písničku. Takže i mě samotného to překvapilo. Má to ale jednu nevýhodu: že ti u toho relativně dost odcházej’ ruce a prsty, takže kdyby kapela normálně hrála, musel bych toho nechat.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
