Jednou v roce na Vánoce: Třiatřicet stříbrných povídek od Mornštajnové, Padevěta nebo Palána
Zima bude dlouhá, krušná. Sice nejsme za polárním kruhem, ale zřejmě se chystá renesance čtení, když severák duje do trubek aleutských.
Třicátý ročník podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě se kvůli současné epidemii nekonal, publikum však dostalo hodnotnou náhradu. Ředitelka veletrhu Markéta Hejkalová (taktéž překladatelka z finštiny, kavárnice a nakladatelka) vydala v Nakladatelství Hejkal knihu Země skrytých úsměvů, obsahující povídky devětadvaceti známých českých autorů a autorek, kteří na veletrhu v různých letech četli a jejichž nakladatelé na něm pravidelně vystavují, plus jednoho autora finského a tři povídky autorů již nežijících, dlících na Parnasu.
I historici, astrofyzik či překladatelé
Sečteno a podtrženo jako na pivní účtence to dělá třiatřicet povídek zajímavých, konvenčních, líbivých i provokativních k zamyšlení. Pochopitelně ani jedna povídka nesplňuje všechna tahle kritéria. Je to jako bazar, kde lze nalézt model značně ošumělý dobré značky, anebo celkem zachovalý, a i když trochu křáp, funguje dobře – nevíme, zda dnešní outsider nebude zítřejším vítězem a puncovaným vzorem kvality pro příští věk…
Čtenářstvu k orientaci třeba zmínit zastoupená jména jako měřítko úrovně: Michal Vrba, Arto Paasilinna, Michal Viewegh, Arnošt Vašíček, Miloš Urban, Jiří Stránský, Eva Tvrdá, Ivan Kraus, Kateřina Tučková, Michal Šanda,Martin Reiner, Ivana Pecháčková, Martin Patřičný, Dora Čechova, Aleš Palán, Ludvík Vaculík, Miloš Doležal, Irena Obermannová, Alena Morštajnová, Josef Mlejnek, Jiří Lojín, Jiří Kratochvil, Markéta Hejkalová, Jiří Padevět, Viktorie Hanišová, Jiří Grygar, Václav Větvička, Petra Dvořáková, Lidmila Kábrtová, Jiří Dědeček, Jaroslav Čejka, Petr Bobek, Bianca Bellová.
Vidno, že kromě profesionálních vypravěčů jsou zastoupeni historici, astrofyzik či překladatelé; tedy ti, jimž je literatura vedlejší kreativní fuškou, mnohdy čtivou, což je myšleno jako výzva mnohým nespokojencům v zdeúředně občanském zaměstnání, aby raději vstoupili na literární kolbiště, věnovali se umění beletrie a nepůsobili chaos v běžné pracovní pozici s definitivou.
Mornštajnová pro fanynky čtení do budoáru
Z výboru Země skrytých úsměvů se vymyká dramatická povídka Aleny Mornštajnové Duch babičky Terezky o dvou zlotřilých ženštinách – likvidátorkách manželů. Babice stejně jako mladice líčí na manžely smrtící past, aby získaly vdovský důchod a neomezenou moc nad nepohnutelností v zpustlém baráku. Dusná burleska z pomezí hororu a sociologické studie zaujme každou fanynku čtení do budoáru a je výzvou vpravdě titánskou, co ještě vymrskat ze žánru, který nemá již kam padat. Maně soucítíme s neštastníkem uvíznuvším na pustém pobřeží dvou bezohledných dračic, vršících konflikt a holdujících vraždění. V sociálním dramatu ze současnosti vede autorka spojnici k temnotám pudů. O jejím mistrovství vypovídá, že konflikt slovně neřeší, nastíní ho v mnohoznačnosti drúz významů a zanechá jen příznak znepokojení. Nelze vykonávat spravedlnost bez soudce, to jediné si jako poučení může čtenář z komorně syrového příběhu vzít.
Vážně i nevážně, tryskem i loudavě – takový je výběr povídek Země skrytých úsměvů, velmi dobře kurátorovaný, zdařilý přehled současné české povídky. Jestli v souboru nenajdete své literární favority, nezoufejte a vezměte zavděk tím, co je. Každá strázeň jednou skončí a ještě lepčí bude!
