Gentleman, který odmítl vstoupit do KSČ. Herec Boris Rösner by oslavil sedmdesátiny
Jeho talent nezůstal bez povšimnutí, a tak už od útlého věku působil na divadle i před televizní kamerou. Ztvárňoval především záporné role, což platilo i v dabingu, jeho hlasem mluvil například Saruman z Pána prstenů. V osobním životě platil za galantního a charismatického muže, jehož kariéru předčasně utnula rakovina.
Narodil se 25. ledna 1951 v Opavě, vyrůstal v uměleckých poměrech, protože otcem byl dirigent a občasný herec Mirko Čech. Ten až do roku začátku 50. let používal německé příjmení Rösner, poté si jej změnil na příznačnější pseudonym. Hercovi rodiče se v roce 1952 rozvedli, a tak Boris vyrůstal pouze s matkou. Ta se rovněž živila herectvím, objevila se i v několika filmech. Těžiště její práce ale bylo na divadelních prknech, což znamenalo i časté stěhování. V dětství se také odehrála událost, která ovlivnila hercův život. Byly mu tři roky, když po prasknutí žárovky částečně oslepl na jedno oko.
Místo doktora herec
Rösner, jemuž německé příjmení zůstalo, vychodil střední školu v pohraničním městě Cheb. Měl být velmi pilným žákem, který zaostával pouze v matematice, to mu překazilo budoucí plány, chtěl studovat medicínu. Jeho další kroky ale vedly na pražskou DAMU, školu dokončil v roce 1973. V té době měl na kontě první filmový zářez, po boku Josefa Somra a Jana Třísky se mihl v historickém dramatu Don Juan.
Po absolvování fakulty získal angažmá v libereckém divadle F. X. Šaldy. Na severu Čech vydržel téměř pět let, během svého působení exceloval například jako Tulák ve hře Ze života hmyzu od Karla Čapka. Na film nezanevřel a pravidelně točil, zatím vedlejší postavy, největší chvíle slávy měly teprve přijít.
Kariérní postup, vysněná Praha. V městský divadle pražských strávil skoro deset roků, diváci si vzpomenou na roli Salieriho ve hře Amadeus či Indiána z Přeletu nad hnízdem kukačky. Rösner na sebe poutal pozornost díky svému urostlému vzhledu, chraplavému hlasu a kukuči záporáka. V 70. a 80. letech byl pravidelně uháněn komunistickou garniturou, která mu nabízela vstup do KSČ. Pokaždé odmítl.
Rodinné prokletí?
V Praze se z něj stala herecká persona, na tom se podílela i jeho filmografie. Spolupracoval s Ladislavem Smoljakem na filmu Vrchní, prchni! Zajímavostí je, že nebyl uveden v závěrečných titulkách. Nevyhnul se ani seriálům, a natočil několik epizod Synů a dcer Jakuba skláře. Děti si ho vybaví jako negativní postavu v Chobotnicích z II. patra. Pozornosti neušel ani Rösnerův charismatický chraplák, a tak se od 80. let angažoval v dabingu. Hlas propůjčil například kamarádovi včelky Máji Hopovi.
Nevyhnutelně se blížil přechod do Národního divadla, ten nastal v roce 1987, záhy začal vyučovat i na své alma mater. V natáčení pokračoval i po sametové revoluci, v úplně jiném světle ukázal Borise Rösnera snímek Černí baroni. Vážný herec v něm zahrál právníka Macháčka. Exceloval i na divadelních prknech, sluší se zmínit jeho Harpagona či Laerta. Za první jmenovanou roli dokonce získal Cenu Alfréda Radoka.
Ocenění na něj čekalo i za hlasový projev, v roce 1997 obdržel Cenu Františka Filipovského za výkon ve snímku Na východ od ráje. Hlas propůjčil i filmovému Salierim a herec Murray Abraham mu zůstal až do smrti. Nesmazatelnou stopu zanechal i jako Jack Nicholson. Rösnerův život ale pomalu spěl ke konci. Gentleman platil za silného kuřáka, což si vybralo krutou daň. V roce 2005 mu byla diagnostikována rakovina plic, vlivem chemoterapií přišel o svou bujnou kštici. Do posledních chvil mu byla oporou manželka Alice, se kterou žil od ukončení studií.
Jeden z nejvýraznějších divadelních herců zemřel v 55 letech. Zlí jazykové zmiňují prokletí rodu Rösnerů, protože nikdo z rodiny se nedožil šedesátky. Jarmila Horská zemřela ve třiapadesáti, Mirko Čech dokonce ve čtyřiceti osmi letech.
