Jitka Bret Srbová: „Je umělec pro společnost cenný jen v případě, že se svým uměním uživí?“
Ministerstvo kultury s ministerstvem průmyslu a obchodu vyhlásilo třetí výzvu dotačního programu COVID – KULTURA. O jednorázovou podporu ve výši 60 000 korun mohou od 15. února žádat jednotlivci v uměleckých a umělecko-technických profesích, na něž tvrdě dopadla vládní protipandemická opatření. Program se oproti druhé, podzimní výzvě konečně rozšířil také o výtvarníky, umělecké fotografy, ilustrátory či spisovatele. S MK podmínky podpory dojednávala také Asociace spisovatelů a její předsedkyně, básnířka a literární publicistka Jitka Bret Srbová (44).
Proč spisovatelé a další umělci čekali na možnost podpory tak dlouho?
My jsme v roce 2020 vyčkávali, jestli se spisovatelské programy nebudou odehrávat na podzim. Veletrhy a festivaly typu Svět knihy a další literární akce měly druhý termín po letních prázdninách, kam jsme také překládali svá zrušená autorská čtení, přednášky, besedy, hostování, výjezdy do zahraničí a vystoupení. Doufali jsme, že se nám výpadky příjmů nahradí. Až v půli září se ukázalo, že místo uvolnění bude ještě tvrdší zavírání, a že tudíž peníze nebudou. I pokud jde o prodeje knih, ukazovalo se plně až ve druhé polovině roku, jak velký průšvih to bude. Dlužno ovšem říci, že část z nás žádala v rámci předchozích kompenzačních programů a aspoň „pětadvacítku“ dostala a někteří získali podporu v rámci programu Covid – kultura 2, neboť přišli o příjmy následkem uzavření divadel. Třeba někteří dramatici nebo slameři, kteří ve druhé výzvě splnili podmínky pro oblast „performing arts“. Mnozí kolegové to ale zkoušeli, a neuspěli.
Proč dotace činí právě 60 000? Působí navíc spíš jako grant nebo stipendium než jako kompenzace – částka je jednorázová, není určeno, jaké měsíce vlastně pokrývá, žadatel musí dokazovat, že pracuje na díle budoucím…
Opravdu je to spíš stipendium, ale aspoň se nás nebude týkat stopnutí kompenzačních bonusů, pokud by byl výhledově ukončen nouzový stav. Jednorázová částka je to kvůli co nejjednoduššímu zpracování žádosti a odeslání prostředků. Vychází to na 20 000 Kč měsíčně po období tří měsíců, což nepokryje ztráty ani u úspěšných žadatelů z řad spisovatelů. Musím však být spravedlivá: pakliže jsme chtěli být do systému podpor zařazeni dřív, měli jsme dřív křičet.
Kteří spisovatelé na podporu dosáhnou, když je určena jen tomu, kdo k psaní nemá jiné zaměstnání, respektive má takové, z něhož přicházejí nižší příjmy než ze psaní, a nemá hlavní pracovní poměr?
Vyjednávání je na delší trať. Teď nám šlo primárně o to, vůbec se do výzvy dostat. Ministerstvo kultury není jediným subjektem, který o tom rozhoduje, a na ministerstvu průmyslu a obchodu a ministerstvu financí zatím neměli pro náš návrh dohody pochopení, tam si realitu práce spisovatele nedokážou představit. Kdo nepublikuje v pravidelných intervalech úspěšné knihy, kdo není hojně překládán, kdo nepožívá tantiém z prodejů svých děl do zahraničí nebo nepíše divadelní hry a nemá příjmy z jejich častého uvádění na pódiu, nemá šanci se v České republice uživit pouze psaním. V téhle chvíli u nás navíc není zákonem ustanoven status umělce, není řečeno, kdo má nárok se za takového označit a následkem toho může žádat o různé formy subvence v jakýchkoli situacích, třeba během pandemie. Jsme rádi, že se podařilo prosadit aspoň tohle, ale rozhodně tím nekončíme a budeme usilovat o otevření mimořádných stipendií pro ty, kteří se teď do podpory nevešli. A je také třeba otevřít debatu o tom, zda je umělec pro společnost cenný jen v případě, že se svým uměním uživí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
