Pro lidi s děravou pamětí: Když Berlín rozdělovala zeď
„To se vám takhle předseda Státní rady NDR Erich Honecker dívá, jak na východě vychází slunce. ,Proč se směješ?‘ ptá se. Slunce odpoví: ,Protože mám namířeno na západ!‘“
Tento fórek s protagonistou, který se stal vůdcem východního Německa právě před padesáti lety, si vyprávěli zasmušilí Východoberlíňané v době, kdy jejich město od 13. srpna 1961 rozdělila berlínská zeď, jež se stala symbolem studené války. Proslulý checkpoint Charlie se pak stal zřejmě nejslavnějším, nebo alespoň nejznámějším hraničním přechodem. Nakladatelství Argo nyní vydalo knihu Iaina MacGregora CHECKPOINT CHARLIE s podtitulem Strhující dějiny místa, kde i za časů studené války byla půda hodně žhavá.
Čtivý a bohatě zdokumentovaný příběh
Autor se literaturou faktu zabývá již déle než čtvrt století jako editor nebo redaktor. Za tu dobu přirozeně načerpal bohaté zkušenosti, které nyní uplatnil v recenzované knize, již převedla do češtiny Daniela Orlando. Autor ji věnoval památce skotských vojáků angažujících se ve studené válce – Ivora Robertsona a Gordona Camerona MacGregora –, z nichž ten druhý byl jeho otec a sloužil v padesátých letech v Britské armádě na Rýně (BAOR), rozmístěné ve Spolkové republice Německo, a posléze se v Západním Berlíně zotavoval. MacGregor má tedy k popisované problematice hluboký osobní vztah a při četbě jeho díla to lze vycítit.
Čtivý a bohatě zdokumentovaný příběh, v němž figurují nejvýznamnější doboví státníci, ať už to jsou američtí prezidenti Dwight David Eisenhower, John Fitzgerald Kennedy, Richard Nixon a Ronald Reagan, či jejich protipóly Josif Vissarionovič Stalin, Nikita Sergejevič Chruščov, Mao Ce-tung a mnozí další, zaujme každého, kdo se o historii studené války, a zejména berlínské zdi podrobněji zajímá.
Zdi v lidských hlavách
Autor své vyprávění osvěžil řadou svědectví načerpaných z rozhovorů s přímými aktéry oněch událostí vzrušené doby, kteří zeď buď stavěli, nebo také bourali, s dětmi, jež ji překonaly, s přáteli a příbuznými, jejichž blízcí při pokusu o její překonání nalezli smrt a o jejichž počty se dodnes vedou spory. Nechybějí zde ani příslušníci vojenské policie, vojáci střežící jednotlivá kontrolní stanoviště, ale ani agenti CIA, MI6 a obávané Stasi (neboť, co si budeme povídat, Berlín se za studené války špióny obou znepřátelených bloků jen hemžil), což dělá publikaci nadmíru objektivní. Dodatek obsahuje jmenný seznam osob, které v letech 1961 až 1989 u berlínské zdi přišly o život.
Někdejší primátor Západního Berlína a budoucí spolkový kancléř Willy Brandt kdysi prohlásil: „Zdi v lidských hlavách bývají někdy bytelnější než zdi postavené z betonových panelů.“ Předkládaná kniha o tom podává četná svědectví a lidem s děravou pamětí připomíná, jak se žilo ve studenou válkou rozděleném světě.
