Muzikantský um. Pásku šum! Mardoša, Kodym nebo Kapitán Demo vzpomínají na své kazety
Pro ty, co vyrůstali v 60. a 70. letech, byl zasádním hudebním nosičem vinyl a magnetofonová páska, pro ty z devadesátek cédéčko, ale generace s prvními hudebními krůčky v 80. letech přísahá na kazety. Zeptali jsme se některých z nich, co se jim při tom slově vybaví.
Mardoša
Poslední kazetu jsem si nahrál v roce 1994 – od té doby sbírám už jen cédéčka a časem se k tomu přidaly/vrátily i vinyly. Přesto ovšem nedám na kazety dopustit a své pečlivě pěstěné sbírky, byť jsem ji už téměř celou zdubloval na CD, jsem se nikdy nezbavil. A nezbavím! Ba co víc, minulý týden jsem si poprvé asi od roku 1992 koupil „originálku”! Limitku alba Honza kapely Dukla. Jestliže LP desky jsou nejhezčí nosič a CD nejspolehlivější a nejuniverzálnější, popularita kazet, která se ještě dlouho držela i v „cédéčkovém věku”, byla podle mě zapříčiněná tím, že kazeta je NEJOSOBNĚJŠÍ nosič. I když potom přišla vypalovací cédéčka, nikdy jsem neviděl tak zajímavě podomácku vyvedené obaly a tak promyšlené mixtapy jako na kazetách. Ach! Hudba z kazet! Bude scházet. Celé sbírky. Od A do Zet. Muzikantský um. Pásku šum! Chrome, to je ale kazeta!
Jiří Burian (Kapitán Demo)
Kazety jsou moje dětství – je to krásnej formát. Přetáčel jsem je dopředu i dozadu tužkou na autobusový zastávce u školy tolik let… Je to pro mě symbol staré éry, kdy album byl posvátný formát a točily se desky, které bavily od začátku do konce a poslouchali jsme je pořád dokola. Kazetu jsem si nechal vytetovat na ruku a ve svém studiu jsem hodně let měl z kazet celou stěnu. Dodneška je všechny mám!
David Koller
Magnetofonová kazeta pro mě představovala jednoduché kopírování! A taky ji mám spojenou s prvními domácími studii. Ale hlavně se na ní daly dělat vlastní výběry, které se dokonce daly prodávat!
Robert Kodym
Ve svém pozdně náctiletém věku jsem byl s kamarádama právě vzniklý kapely Lucie oslavovat náš bezperspektivní život v hospodě V Lavičkách v Dolních Mokropsech, kde mi pan P.B.CH. půjčil kazetu Never Mind the Bollocks, Here’s the Sex Pistols. Dal jsem si ji do pravý přední kapsy zelený džínový bundy, a když byla zábava v plným proudu, začal jsem na blízké houpačce dovádět jak makak rhesus – samozřejmě, že se se mnou utrhla a já jako správnej dolní mokropes skončil uprostřed Berounky… Kazeta byla totálně zmáčená, ale když jsem ji pak usušil, dál hrála – prostě dobrý album!
Michal Dvořák
V souvislosti s kazetou se mi okamžitě vybaví záznamy našich prvních hudebních pokusů, stejně jako nekončící boj s úrovní šumu. A zapomenout nemohu ani na stovky nahrávek světových kapel doma v poličce…
P.B.CH.
Okamžitě mi naskočí Emgeton, Maxell, Sony a Happymelody – nejčastější kazety za bolševika… Happymelody právě pro to, že jsem na nich měl nahraný Sex Pistols – alba The Great Rock’n‘roll Swindle a Never Mind The Bollocks; naprosto zásadní alba, která jsme společně s Robertem Kodymem furt sjížděli. Ještě před tím, než jsme založili skupiny Lucie a pak i Wanastowky…
Roman Holý
Vybaví se mi moje dětství a nekonečná láska k hudbě. Můj první kazeťák přes rameno, se kterým jsem oblboval holky. Oranžová Maxellka, kde byli špatně natočený B.T.O a Geordie. K tomu barevný fixky, kterejma jsem všechny kazety pečlivě popisoval – každou desku koupenou na burze jsem totiž nahrál co nejlíp na kazetu a ihned prodal, abych mohl koupit další. A taky baterky, který byly drahý a nebyly běžně k mání, takže jsme kazety přetáčeli na tužce… Krásný časy!
David Ondříček
Magnetofonové kazety považuji za jeden ze symbolů dětství naší generace. Byly součástí našeho každodenního života. S mým kamarádem Ondřejem Němcem jsme strávili stovky hodin nahráváním z mono kazeťáku na mono kazeťák přes mikrofon – Pink Floyd, The Police, Yes, Depeche Mode… Kvalita slabá, emoce obrovské! Pamatuji si, jak jsem byl naštvaný, když mi babička do Petera Gabriela zavolala: „Davidé, oběd!” Co bych za tu nahrávku dneska dal…
Petr Zelenka
Kazety používám dodnes, a to v podstatě každý den. Až do roku 2014 jsem navíc měl kazetový přehrávač v autě, což byl jeden z důvodů, proč jsem se tohohle Fordu Mondea odmítal zbavit. Kazety, spolu s minidisky, byli jediní a poslední kamarádi mezi hudebními nosiči. Ačkoliv v kapele v 80. letech jsme nahrávali na kotoučové magnetofony, které nabízely lepší kvalitu záznamu, kazety byly zásadní pro šíření hudby a její rychlé kopírování na přenosných kazeťácích, takzvaných „dvojčatech“. Při poslechu jsem preferoval formát kazet 2 x 45 minut. Nikdy jsem nepropadl excesivnímu zdobení obalů, ale seznamy písní byly samozřejmostí.
Adéla Elbel
Koukám, že už jsem taky dobrá fosílie, když pamatuju kazety! V devíti letech mi naši koupili na zájezdu do Vídně walkmana a já se cítila jako děsná frajera – byla jsem tak děsně moderní a světová! Ve skutečnosti jsem v něm měla kazetu s Hurvínkem, ale to naštěstí nikdo nepoznal, protože i u Hurvínka se dá pohazovat na sídlišti hlavou do rytmu… Taky jsem později dostala vytoužený kazeťák, tzv. dvojče, na kterém se dalo přehrávat z jedné kazety na druhou. Konečně se ze mě mohl stát pirát! Ale nestal, protože moji Hurvínci nikoho ze spolužáků, kteří v té době skandovali, že nothing else matters, nezajímali…
Marek Taclík
Vybaví se mi kazetový přehrávač Atari 800xe a nekonečně dlouhý hororový zvuk dat 0 a 1 proudící do mého počítače Atari v roce 1985, kdy mi bylo dvanáct – nahrát jeden program/hru do počítače tehdy trvalo klidně i hodinu! A když jsem ze své magnetofonové kazety poprvé uslyšel hudbu, znamenalo to, že měsíční práce mého prvního programování je tatam, protože bratr kazetu přemazal. Od té doby je písnička Holky z naší školky mojí noční můrou!
