Pět set stran v černé a bílé: Komiks o korejské ženě, z níž Japonci udělali sexuální otrokyni
Komiksů o událostech druhé světové války vyšlo v nedávné době povícero (Bomba, Anthropoid). Tenhle je ale z jiné provenience a pojednává o tématu, které není v České republice příliš známé. Japonci za války zotročili neuvěřitelné množství ponejvíce korejských mladých žen, které sloužily jejich vojákům jako sexuální otrokyně. Osudu jedné z nich se věnuje černobílý komiks Tráva.
Nejvíc ze všeho Tráva, kterou vydalo nakladatelství Centrala a přeložila orientalistka Petra Ben-Ari, připomíná komiks Ještě jsme ve válce (2011), jejž připravilo Post Bellum. V něm komiksoví tvůrci zpracovávali třináct osobních výpovědí obyčejných lidí, kteří si prošli nejrůznějšími druhy pekla. Tráva také stojí na osobní výpovědi, ale příběh jediné ženy, Korejky I Oksan, v podání korejské kreslířky Kim Kumsuk má sám o sobě téměř pět set stran.
Omluva nepřichází
Značnou část alba věnuje autorka nejen strastiplnému osudu hrdinky, ale také interakci mezi ní a výtvarnicí. I Oksan se po dlouhých letech vrátila z Číny, kam ji osud zahnal, aby dožila zbytek života v pohodlí domova, který korejská vláda zřídila právě pro oběti japonského řádění. I Oksan patří mezi nejznámější z nich, protože stále bojuje za odškodnění, a zejména za omluvu z japonské strany.
Obojí mělo přijít v roce 2015, kdy obě země uzavřely dohodu týkající se této historické skutečnosti – ovšem nakonec se nic nestalo. Po přečtení komiksu je jasné, že omluva i odškodnění je na místě. Příběh doplňuje stať Miriam Löwensteinové, přední české koreanistky, která českému publiku předkládá historická fakta, a hlavně pak neochotu Japonska postavit se čelem k odsouzeníhodné kapitole své minulosti.
Boj o holé přežití
I Oksan pochází z chudé rodiny, která si nemohla dovolit živit své děti, a proto dceru víceméně prodali do otroctví ještě dřív, než ji stihli unést Japonci. Žena, která nikdy nic neukradla, ale měla v dětství neustále hlad, vzpomíná na celý svůj život s notnou dávkou hořkosti. Nelze se jí divit. Prožila život, ve kterém pojem štěstí neznamená vůbec nic; často musela bojovat o holé přežití.
Je neuvěřitelné, jak málo laskavosti poznala, a to i před umístěním do tábora, kde musela v jakémkoli zdravotním stavu uspokojovat chtíč japonských vojáků. Když válka konečně skončila, bylo jisté, že kvůli mnoha prodělaným venerickým chorobám a potratu svoje děti mít nikdy nebude. Navíc ji minulost ocejchovala způsobem, který byl pro rigidní korejskou společnost zcela nepřijatelný.
Žila sice po válce s několika muži, ale ani od nich se nedočkala vlídného zacházení. Chvíli se sice zdálo, že najde štěstí v soužití s Korejcem, který pracoval jako předák dělníků v táboře, kde otročila, ale ten ji opustil a založil si rodinu v jiném městě. Tuto skutečnost se dozvěděla náhodou a opět za značně nepříjemných okolností.
Nejlepší loňský mezinárodní komiks
Tráva je fascinující vyprávění, kterému by však prospěl menší rozsah. Kim Kumsuk s komiksem strávila několik let; předěly v příběhu tvoří dvoustránky jejích přírodních motivů kreslených tuší, které snad mají svým lyrickým vyzněním trochu mírnit krutost popisované reality. I přes jistou rozvláčnost jde ale o příběh natolik silný, že za něj autorka získala řadu ocenění včetně Harvey Award za nejlepší mezinárodní komiks v roce 2020.
Tráva má šanci oslovit i čtenáře, kteří běžně obcházejí komiksy obloukem. Faktografický příběh o událostech tak strašných se totiž pro komiksové médium dovolující jistou stylizaci hodí přímo ideálně. Zároveň nejde pouze o dávno uplynulou historii, ale o téma, které je v korejsko-japonských vztazích palčivě živé dodnes.
