Sosáci v Orlických horách, strážci našeho pohraničí
Třiapadesátiletý Radan Lášek má v hledáčku svého zájmu především problematiku předválečného československého opevnění a osudy aktérů jakýmkoli způsobem s ním spjatých. Věrným čtenářům našeho webu jeho jméno určitě není neznámé. Naposled se na něm objevila recenze na jeho zdařilou publikaci Opevněná Berounka. Dodejme, že je majitelem pražského nakladatelství Codyprint.
Po delší odmlce, způsobené protikoronavirovými opatřeními, právě přichází s nabídkou své další knihy, a sice STRÁŽCI ORLICKÝCH HOR (vyd. Codyprint). Koncepčně zůstává věren svým předchozím titulům, jako například třídílné Jednotce určení SOS, dále pracím Velitelé praporů SOS, Československá generalita a Opevnění z roku 1938 – Postavení Vltava. Ve Strážcích Orlických hor 1938 se zevrubně věnuje formování a bojovému nasazení praporu Stráže obrany státu Rychnov nad Kněžnou, tedy legendárním sosákům, jak se jim zkráceně říkalo.
Sosáci na hřebenech
Zachycuje časový úsek bouřlivých událostí odehrávajících se v Orlických horách v letech 1936 až 1938, kdy se v důsledku rostoucí agresivity nacistického Německa prudce zhoršovala vojenskopolitická situace v pohraničí. Autor detailně popisuje budování „zvláštních zařízení“ pro kontrolu provozu na hraničních komunikacích, výstavbu chlouby našeho pevnostního stavitelství – prvorepublikového lehkého a těžkého opevnění –, jakož i přípravu jednotek československé armády pro obranu na hřebenech Orlických hor.
280 dobových map a fotografií
Přílohová část je víc než obsáhlá; zahrnuje totiž přibližně třetinu celého svazku a zpestřují ji služební hlášení, osobní vzpomínky, řádění bojůvek Henleinova Sudetoněmeckého Freikorpsu v pohraničí a celková atmosféra oné vzrušené doby v září 1938, těsně před přijetím hanebného mnichovského diktátu. Pro fajnšmekry je cenným doprovodem rozsáhlý soubor 280 dobových map a autentických fotografií. Pro zájemce o prvorepublikovou československou brannou moc, a zvláště její elitu – odhodlané sosáky – a opevnění, jež nikdy nedostala příležitost prokázat, nakolik by se osvědčila ve skutečné válce velkého rozsahu, a ne pouze při potyčkách a přestřelkách s teroristickými bojůvkami, je zatím poslední Láškova studie neocenitelným příspěvkem. Její přínos vynikne zejména tehdy, pokud čtenáři na dané téma již vlastní nějaké publikace, a to včetně Láškových.
Autorovi ze srdce popřejme, aby se nenaplnila zlověstná slova, jež recenzentovi této knihy napsal v přípisu, totiž že je to „pravděpodobně poslední nakladatelský počin Codyprintu“. Pro fandy našeho předválečného opevnění by to byla věčná škoda.
