Lovecraft po japonsku aneb Střezte se děsivé spirály!
Nakladatelství Crew přineslo komiksovou Spirálu japonského kultovního autora hororů jménem Džundži Itó. Je to jedna z těch knih, které tak nějak předefinují vaše vnímání. Po dočtení už nikdy nebudete hledět na spirálu, či do ní, jako předtím…
Spirála už u nás kupodivu vyšla. Před více než deseti lety tenhle prvotřídně pošahaný komiks z konce minulého století vydalo ve třech dílech brněnské nakladatelství Zoner Press. Jenže příběh funguje lépe v jedné ucelené knize, jakou máme k dispozici nyní. Pokud máte rádi Japonsko a Lovecrafta, je tohle to pravé spirálové.
Spirála, kam se podíváš
Ocitnete se v malém japonském městečku, kde je zpočátku, jak jinak, všechno docela v pořádku. Jenže pak najde hlavní hrdinka a vypravěčka otce svého přítele, jak v temné uličce hledí na šnečí ulitu. Pan Saitó má totiž zvláštní zálibu. Fascinují ho spirály. Dokonce tak moc, že se jednou sám touží stát.
Nakonec se mu to povede a popel z jeho kremace vytvoří další spirálu, která se snese do Jezírka Vážek ve středu městečka. A to je pouze první kapitola z dvaceti, v jejímž popisu jsme navíc vynechali nechutné hororové prvky, abyste se měli nač těšit.
Džundži Itó perfektně zvládl gradaci vyprávění. Případy „nákazy spirálou“ jsou na začátku tak trochu úsměvné, ale po čase začne přibývat mrtvých a okolnosti jejich smrti jsou čím dál ohavnější. Jsou zde i jiné možnosti – nemusíte rovnou zemřít, ale třeba se proměnit v obřího šneka s poměrně chutným masem. Itóova představivost zkrátka nezná mezí a sami budete zírat, kde všude se dá najít spirála a jak zlověstná dokáže být.
Hrůza, děs a zkroucenost
Jednotlivé kapitoly/povídky postupně odhalují další plán, který ovšem není jasný až do samotného závěru, kdy se vyjeví skryté pozadí plné obludností lovecraftovské velikosti a děsivosti. Tou dobou jste ale už dávno ztraceni a chyceni spirálou společně s hlavními hrdiny. Cesta ven neexistuje, protože vás příběh potáhne až do samého středu, ve kterém bude vyjeveno vše. A nebo také ne, protože co je skryté, zůstane často vskrytu.
Opus má 648 stran a odtrhnout se od něj vůbec není jednoduché. Itóova černobílá kresba odhaluje spirály takřka ve všem a hrůzostrašné scény jsou v jeho podání potěchou oka. Spirála za těch více než dvacet nezestárla ani o den, a pokud se vám líbila třeba Černá díra Charlese Burnse, budete nadšeni. Itó se totiž na rozdíl od Burnse nezastaví na okraji propasti, ale vrhne se do ní se šíleným chechotem na rtech a s hrdě rozpřaženýma rukama. Padat dolů pochopitelně bude – k radosti nás všech – ve spirále.
