Naděje umírá poslední: Kurátor roku 2020 Otto M. Urban o Vanitas, pohřbech a Národní galerii
Otto M. Urban (54) má za sebou pestrou dráhu. Léta připravoval výstavní projekty například pro Galerii Rudolfinum (sólové výstavy Jakea a Dinose Chapmanových, Davida LaChapella nebo Decadence Now!) či do Obecního domu (V barvách chorobných. Idea dekadence a umění v českých zemích, 1880–1914). Vedl Katedru dějin a teorie umění na AVU (2012–2016), v letech 2017–2019 byl ředitelem Sbírky 19. století a klasické moderny Národní galerie Praha (NGP), od loňska působí coby šéfkurátor Centra současného umění DOX.
Kde se vzal Siegfried Herz, kterému ČAVU udělila titul objev roku? Je tak tajemnou postavou, až mnozí pochybují o jeho existenci…
Na počátku milénia se objevil jako autor básnické sbírky, kolem roku 2008 se částečně vědomě, částečně nuceně musel stáhnout, od té doby žije v dobrovolné klauzuře. Čas od času se o něm někdo dozví a kontaktuje ho. DOX ho oslovil v roce 2015 v souvislosti se skupinovou výstavou Brave New World (Skvělý nový svět), jejíž součástí byla sekce Hikikomori (doslovně odmítnutí; pozn. red.), věnovaná Japoncům, kteří dobrovolně žijí uvnitř čtyř stěn. Tehdy se podařilo zapůjčit tři Herzovy obrazy. Mne zaujaly natolik, že díky společnému známému Marku Škubalovi (sochař, v roce 2012 absolvent AVU; pozn. red.) jsem ho občas kontaktoval, až mi v roce 2019 poslal soubor. Jenže do toho se objevil covid a už nainstalovanou výstavu Siegfied Herz: O lásce jsme museli den před vernisáží odložit na neurčito.
Přede dvěma lety jste po vyhazovu Jiřího Fajta odešel z pozice ředitele Sbírky umění 19. století a klasické moderny NGP.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
