Dětské animované filmy jsou ideálním médiem, jak malým divákům představit nepříjemná témata
Český animovaný snímek Myši patří do nebe sklízí úspěchy v kinech i na festivalech po celém světě. Aktuálně je nominovaný na takzvaného evropského Oscara. Jeho klíčovým prvkem je přitom smrt – tedy motiv, který byl v pohádkách odjakživa přítomný, ale mainstreamové filmy pro děti se mu obvykle vyhýbaly.
Myši patří do nebe: poeticky znějící název má poměrně brutální význam. Tu větu totiž ve stejnojmenném filmu ucedí zlý lišák Tlamoun zhruba ve smyslu „mrtvá myš – dobrá myš“.
Snímek Denisy Grimmové a Jana Bubeníčka se však temnějším tématům, která filmy pro děti často obcházejí obloukem, nevyhýbá. Ostatně hlavní postavy snímku, myška Šupito a lišák Bělobřich, stihnou pojít už během úvodu. Většinu děje pak tráví ve zvířecím nebi, kde se pokoušejí vyrovnat se svými pozemskými traumaty, a to v někdy docela děsivých scénách.
Dětem se to líbí: film má po šesti týdnech promítání v kinech návštěvnost 81 tisíc diváků. Pro srovnání – pokračování animovaného hitu Mimi šéf má po jedenácti týdnech 88 tisíc prodaných lístků. Návštěvnost Myší je o to úctyhodnější, že se k případným obavám rodičů ze strašidelných témat přidává strach z covidu. Do kin se obecně moc nechodí.
Film měl premiéru na nejdůležitějším festivalu animace ve francouzském Annecy, přivezl ceny ze Šanghaje, z Frankfurtu, tuzemského Anifilmu a dalších přehlídek. Nejnovějším úspěchem je nominace na Cenu Evropské filmové akademie, protiváhu amerických Oscarů, kde Myši ve své kategorii stojí vedle snímků o dětském utečenci z Afghánistánu, adopci či Anně Frankové. V minulosti tuto cenu vyhrála třeba tragikomedie Můj život Cuketky (2016) z prostředí sirotčince, v němž žijí děti často už mrtvých narkomanů nebo násilníků.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
