Křížová cesta amerického rasisty bezbožnými ohavnostmi
Už dlouho tu nevyšel komiks s tak podivnou obálkou, jako je Bůh krys (vydalo Argo), napsaný a nakreslený Richardem Corbenem. A pokud obálka slibuje něco neobyčejného, vnitřek příslib nezklame.
Již samo jméno Richard Corben musí každému fanouškovi komiksu zarezonovat, neboť je spojené s magazínem Métal Hurlant / Heavy Metal, kde se podařilo zkombinovat mistrovskou techniku s (tehdy alespoň) lehce podvratným obsahem. Corben patřil k jeho prominentním tvůrcům. V roce 2012 získal v Ceně Willa Eisnera propustku do tamní Síně slávy. V prosinci 2020 Corben ve věku 80 let umírá.
Richard Corben byl vždy trochu podivný a mimózní na to, aby se stal všeobecně milovaným klasikem. Naštěstí jsme se už s jeho dílem měli možnost seznámit v některých sériích, do nichž naskočil a vtiskl jim svůj polibek podivna: Hellboy či Punisher. Málo ale známe jeho původní, ryze corbenovskou tvorbu. Z té se nyní můžeme zahryznout do Boha krys, jeho pozdního dílka z roku 2015.
Jsem árijec, kdo je víc?
Děj se odehrává zhruba před sto lety v americkém Arkhamu a to značí, že vkročíme na území příběhů H. P. Lovecrafta. Hrdinou je sice jistý gentleman Clark Elwood, ale rysy má jednoznačně lovecraftovské. A nejen rysy, po slavném autorovi hororů zdědil i jistou… řekněme animozitu vůči osobám neárijského původu. To ho v tomto jízlivém příběhu vžene do řady nepříjemných situací. Zažije mnoho perných chvilek ne nepodobných případům arogantních či příliš zvědavých hrdinů Lovecraftových povídek.
Zmíněný Clark Elwood je badatelem v miskatonické univerzitě, kde se setká s dívkou jménem Kito s nezvyklou fyziognomií. Zamiluje se do ní (v tom se příběh od skutečného HPL silně odklání), ale po jedné nešťastné události mezi nimi dojde k roztržce. Elwood si to po chvíli rozmyslí a vyrazí za Kito do jejího rodného městečka, kde ho samosebou nepotká nic než zdegenerovaní obyvatelé, krvavé pohanské kulty, lidské obětiny a gigantické monstrozity v podzemí. Čekali byste snad něco jiného?
Jenže kromě toho všeho tu také potká jednu dobrou duši, duchem prostou, leč ochotně se odhalující dívku jménem Gharlena, která je křížencem mezi Miss Piggy z muppetů a Kiry ze starého fantasy filmu Dark Crystal. Bude muset pan Elwood volit mezi těmito dvěma ženami? Nechte se překvapit.
CHYT – SVIST – KOP!
Lovecraft je v poslední době možná až příliš snadný cíl na posměšné šťouchy týkající se jeho xenofobie a rasismu. Elwood má tyto vlastnosti v ještě mnohem přehnanější míře, až mu skoro přejete, aby neblaze dopadl. Jenže Corben dokáže kombinovat čistý horor s groteskním humorem na úrovni mistrovského hráče. Takže vždy, když to vypadá, že bude s hrdinou veta, zvrhne se situace v grotesku, kde do sebe hrdinové kopají, políčkují se – a občas nějaký také zemře s hlasitým KŘACH či ŽDUCH. Ano, dodejme, že citoslovce jsou autorovou oblíbenou kratochvílí.
Lovecraft byl dítětem své doby, vyrůstal v xenofobní společnosti a době, a navíc ještě dbal na svůj původ, kterým si imigranti do Ameriky posilovali svou identitu v zemi, která jim historicky nepatřila.
Příběh se vine kupředu zcela nečekanými zákruty. Rámcově sice vychází z hororů Lovecrafta a jeho korespondenčního přítele R. E. Howarda, ale jinak se děj nedrží žánru a stále překvapuje. Překvapuje i na hororový komiks celkem sofistikované, mnohovrstevnaté vyprávění. Chvílemi se po panelech vine text vypravěče, který jednající postavy činí pouhými literárními postavičkami, chvílemi do děje vstupuje zničehonic stařena, možná skutečná vypravěčka příběhu.
Podivně formované obličeje
Na konci se mnohé linie v oblouku pospojují. Na pětasedmdesátiletého umělce slušný výkon.
Zároveň si vychutnáte Corbenův výtvarný styl, který se navíc zhruba po třetinách knihy mění z jednoho výrazu do jiného, ale stále zůstává zachované výtvarníkovo charakteristické hluboké stínování a podivně formované obličeje postav.
Velmi osobité dílko skýtá příjemné občerstvení v aktuální komiksové nabídce.
