Údajný „český Michel Houellebecq“ mudruje o bazénech a hotelových snídaních
Nová kniha spisovatele a nakladatele Martina Vopěnky prý může být přirovnávána k románům Michela Houellebecqa. Přirovnávat můžeme samozřejmě kdeco k lecčemu, zejména když si to sám autor napíše na pásku přes obálku knihy.
Pokud bychom však skutečně přirovnali Vopěnkovu Poslední stanici Hamburk například k Houellebecqově Serotoninu, je to podobně případné jako stavět vedle sebe fotbalistu okresního přeboru v obnošeném dresu Paris Saint-Germain a Lionela Messiho.
Ředitel nakladatelství Práh a předseda Svazu českých knihkupců a nakladatelů Martin Vopěnka (* 1963), který má na kontě množství knih od publikací pro děti přes básnické sbírky až po olbřímí sci-fi opusy, patrně chtěl být kontroverzní. Hrdina jeho nového románu, který vydalo nakladatelství Kalibr, je sice finančně zajištěný obchodník s bitcoiny, avšak zároveň trpí tím, že s ním manželka nechce spát, dospělá dcera se mu vzdaluje a za rohem na něj číhají strašáci minulosti – sebevražda matky, prodělaná rakovina.
Ach, ty zlé bazény!
A tak si Marek Stejskal, jak se „houellebecqovsky“ zachmuřený hrdina jmenuje, za sex platí a neustále o něčem mudruje. A to do té doby, než potká bývalého spolužáka, toho času velké zvíře a pornomagnáta žijícího v Hamburku spolu s přítelkyní (příležitostnou pornoherečkou a příležitostnou matkou) Veronikou. Marek se do této ženy zakouká a život se mu obrátí vzhůru nohama. Jeho dosud vyprázdněné obzory se zaplní vidinou budoucího soužití s Veronikou. Zároveň však musí začít spřádat plány, jak si to tak docela nerozházet s manželkou a jak nenaštvat bývalého spolužáka, jenž je nejspíš schopen všeho. (Je to ostatně pořádný macho, jak zjistí čtenář nejpozději poté, co řekne popatnácté „p*čo“.)
Bohužel, ani v nové životní etapě nepřestává protagonista neplodně hloubat. Proč? Jistě, Houellebecq! Martin Vopěnka si z francouzského skandalisty bere to, co je na povrchu – reflektování přítomnosti, provokativnost. A tak Marek uvažuje nad tím, že by někoho zavraždil, a do toho spřádá myšlenky kupříkladu o tom, že kryptoměny, s nimiž obchoduje, mají neblahý dopad na planetu. Stejně jako McDonald nebo třeba bazény: „Upřímně, považoval jsem bazény u domů za symbol nadměrné zátěže pro planetu. Spotřebovávaly příliš mnoho energie i vody a kromě toho: jejich majitelé se v nich nijak moc nekoupali.“
Snídaně u rozumbrady
Podobně banálními zjištěními je kniha přímo vytapetována. Marek je připraven rozumovat o všem možném, o něčem klidně opakovaně. V první třetině románu například popisuje hotelové snídaně: „Snídaně jsem měl v hotelech nejradši – člověk si při nich mohl připadat až královsky. Malé pokoje, špinavé koberce, tenké zdi s hlučnými milenci v sousedství, to všechno si hotel mohl vyžehlit snídaní.“ Ke konci už se však protagonistův pohled na snídaně – snad vlivem ekologického uvědomění – mění: „Právě snídaně formou švédského stolu měla tu moc dát hostům pocit nadřazenosti. Doma by si člověk, byť bohatý, sotva něco tak pestrého připravil. A tohle byl hotel pro střední třídu, ne pro skutečné boháče. Odsud nevedla cesta výš. Zato se tu bezostyšně plýtvalo snídaní.“
Poněkud neskromný filozof
V rozhovoru pro časopis Knihkupec o sobě Martin Vopěnka prohlásil, že se „poněkud neskromně“ (to jsou jeho slova) cítí být světovým spisovatelem, což mu prý zdejší literární scéna nemůže odpustit. Martin Vopěnka (alespoň podle Martina Vopěnky) nevolí „malá česká témata, zajímají mne ta velká, obecně lidská, civilizační, filozofická“. Pokud za filozofická témata považuje ta, kolem nichž krouží protagonista Poslední stanice Hamburk, Aristoteles s Kantem se asi obracejí v hrobě.
V tomto rozhovoru Martin Vopěnka v souvislosti se svou připravovanou knihou (mluvil o ní jako o Smrti v Hamburku, ale dá se předpokládat, že je to ta samá) rovněž prohlásil, že „cítil výzvu napsat velký román ze současnosti“. Pokud by měla být Poslední stanice Hamburk velkým románem ze současnosti, který česká literární kritika tak dlouho vyhlíží, bude lepší, když se zde ještě pár let budeme oblažovat četbou historických prefabrikátů.
