Nešťastný homo historicus: Konečně víme, co na novém románu Jaroslava Rudiše ti Němci mají

Čeští čtenáři si na čtyřsetstránkovou prózu, kterou se nezdráhám označit za autorovo dosavadní opus magnum, museli počkat až do letošního podzimu, kdy ji vydalo nakladatelství Labyrint, a to poněkud překvapivě nikoli v autorském znění, nýbrž v českém překladu Michaely Škultéty. A výsledný text je co do stylu od Rudišova rukopisu i přes jeho osobitost takřka k nerozeznání!

Vypravěčem poutavého příběhu je v Německu žijící český emigrant Jan Kraus, který se živí jako průvodce umírajících při jejich cestě na druhý břeh. V případě Wenzela Winterberga se ovšem služba převozníka do říše mrtvých značně protáhne – bezmála stoletý liberecký rodák a bývalý tramvaják totiž v jeho péči zázračně ožije a požádá jej, aby mu dělal společnost na jeho poslední cestě střední Evropou. Z Berlína ti dva putují po stopách Winterbergovy dávné lásky, která zmizela v Sarajevu počátkem druhé světové války, a řídí se při tom radami bedekru pro Rakousko-Uhersko z roku 1913. Ze starce se záhy vyklube neúnavný vypravěč a horlivý předčítač, jehož slovní kadence si nezadá s Hrabalovým Pepinem, a mladší z dvojice hrdinů den co den zápasí s touhou ponechat muže trpícího „záchvaty historie“ jeho osudu. Přesto spolu putují dál a na povrch pomalu vyplouvá jejich tragická minulost, před kterou se oba marně snaží utéct a v níž se výmluvně odrážejí pohnuté evropské dějiny dvacátého století.