Návod na špatný sex: Rychle to ze sebe pustit a zkrátit tak pobyt penisu v přetížené vagíně
Český Michel Houellebecq. Tak by se chtěl vidět Martin Vopěnka, autor románu Poslední stanice Hamburk. Víc než na slavného francouzského skandalistu však jeho román upomíná na zápisky nevypsaného začátečníka, který by nejradši vytřel všem zrak tím, jak je „hustej“. Bramborová medaile za špatný sex je asi jediným oceněním, jakého se tomuhle rádoby pronikavému výplodu dostane. To je 4. místo naší ankety Bad Sex in Fiction Award, tedy anticeny za špatný sex v nové české próze, kterou každý rok vyhlašuje časopis Reflex.
4. místo: Martin Vopěnka - Poslední stanice Hamburk
Trpělivě se nechala osahávat, a jakmile jsem na hrudi ucítil její prsa, příkladně jsem se vzrušil. Výhodou těchhle placených seancí bylo, že se tu nemuselo hledět na předehru ani výkon – mohlo se jít rovnou k věci a rychle to ze sebe pustit – holky byly dokonce radši – samy se snažily udělat většinu práce rukama a ústy, aby zkrátily pobyt penisu ve svých přetížených vagínách.
Zase je to úplně na hovno, běželo mi hlavou, když jsem se zezadu rychle blížil k vrcholu a neměl chuť to zdržovat. Zatímco v představách jsem prožíval mnohem rafinovanější scénáře a obscénnosti, v akci to obvykle dopadalo takhle – ve skutečnosti jsem si to neuměl užít.
Zato vy si Poslední stanici Hamburk, nový román Martina Vopěnky, dozajista užijete. Tedy za předpokladu, že jste masochističtí čtenáři, kteří se rádi přesvědčují o tom, že dnes se na pulty knihkupectví dostane opravdu všechno. Tento opus předsedy Svazu českých knihkupců a nakladatelů nenabízí jen opravdu špatný sex (skutečně se zde píše o „pobytu penisu“ a o „přetížených vagínách“), ale také opravdu špatné výkony stylistické, úvahové a kompoziční. Jako by se autor inspiroval u protagonisty své knihy, a aniž by hleděl na výkon (a nejspíš i na sebeúctu), rychle to ze sebe pustil. Na rozdíl od Marka Stejskala, jak se jmenuje muž, který se v ukázce příkladně vzrušuje a jenž za sex příkladně platí, však autor čtenáři všehovšudy sebere zhruba desítku hodin času. Na přetíženou vagínu si stěžovat nebudete, ale vaše trpělivost dostane zabrat. Literární ceny obcházejí Martina Vopěnku obloukem, stejně jako shovívaví recenzenti. Že skončil se svým trpělivým osaháváním těsně pod bednou, je tedy více než příznačné. Snad bychom toto laudatio mohli zakončit slovy samotného vypravěče: „Zase je to úplně na hovno.“
