Luciferovi ukradli křídla a John Constantine se vrací, aby vypátral vraha padlých andělů-milionářů
Nakladatelství DC (u nás pak pak Crew) pokračuje v edici Black Label, která si klade za cíl dát fanouškům dospělejší komiksy v dospělé výpravě. Má jít o jakousi výkladní skříň, o to nejlepší, co v současnosti vzniká. Nyní přišla řada na oblíbeného potírače démonických sil z Británie, který šel vždycky tak trochu vlastní cestou a působil v DC univerzu poměrně podvratně... Přejeme vám šťastný nový rok a spoustu dobrých knih, komiksů zvlášť; teď se podívejme na jeden z nejčerstvějších.
Hellblazer není Batman, a tak to má na českém trhu těžké. Málo fanoušků, nižší prodeje, méně komiksů. Ale protože jde o Black Label, dostal zase jednou šanci. Pokud se však těšíte, zklameme vás. Společně s celou touhle řadou i příběh Vzlety a pády s expertem na okultní vědy Johnem Constantinem v hlavní roli dokazuje, v jaké krizi je současný americký mainstreamový komiks.
Zmršený překlad a schematický příběh
Pravda, nahotu průměrného příběhu ještě víc obnažuje značně nezvládnutý překlad Jana Kukrála, jehož anglická syntax příběh zabíjí. Ale pokud patříte k fanouškům Hellblazera, dá se předpokládat, že si nenecháte komiks Toma Taylora a kreslíře Daricka Robertsona (to je ten, který kreslil Bandu) ujít. Ale my vás varovali…
Na začátku se vracíme zpátky do dětství hlavního protagonisty. John Constantine byl parchant už tenkrát a jeho zájem o okultní vědy je také setrvalý. Když se v dětství pokoušel vyvolat démona, dopadlo to špatně. Jeho kamarád se utopil, otec ho nepochválil a ještě ke všemu se po letech ukazuje, že obřad mladý John vykonal správně…
Hlavně aby v tom byly ty menšiny…
Zní to slibně. Ovšem otázkou zůstává, jestli potřebujeme obnažovat Johnovo dětství. Tom Taylor nám totiž vysvětluje, že Constantinova matka zemřela při porodu, což je důvod, proč jej otec nenávidí. Velké odhalení ovšem po všech těch letech působí ještě uměleji než líbačka hlavního hrdiny se Satanem, která vás mimo jiné také čeká. A propos Satan…
Tak nějak jsme si zvykli, že Lucifer je v DC vesmíru blonďatý, pohledný, zkrátka padlý anděl. Jenže ten Robertsonův vypadá jako z reklamy na Clavin (spojený s logem uzenin z Kostelce). Inu, klišé se asi vyplácí dodržovat.
Ukradený nápad – ukradená křídla
Tímto pravidlem se ostatně řídí celý příběh, ve kterém jde mj. o to, že Luciferovi ukradli křídla! Vzhledem k tomu, že stejný motiv se už objevil v kultovním komiksu Lucifer (vycházejícím z ještě kultovnějšího Sandmana), mohl by čtenář celkem snadno předpokládat, že všechno bude důmyslně vymyšleno, dotaženo, zkrátka že se Tom Taylor pokusí předchůdce trumfnout. A nevyšlo to.
Vzlety a pády jsou jakousi selankou s hellblazerovskými motivy. Břitký britský humor hlavního protagonisty je protentokrát tupý jak antivaxer a na konci se místo radosti ze čtenářského zážitku dostavuje zejména lítost. Jistě, John Constantine je tak dobře vymyšlená postava, že září i v průměrném scénáři, ale pokud se řadíte mezi skalní fanoušky, zbude vám na konci jediná otázka: Proč to všechno?
