Autor Nahé opice se vrhl na ptactvo. Sova Desmonda Morrise je moudrá, zlá i osudová
Desmond Morris (* 1928) je vlivný anglický zoolog, etolog a popularizátor sociobiologie, který se proslavil zvláště knihou Nahá opice. Za svůj dlouhý život stihl sepsat na čtyři desítky publikací, z nichž některé odrážejí i to, že byl činný také jako surrealistický malíř, jenž například roku 1950 vystavoval s Joanem Miróem. Dokonce hned jeho první publikace pojednávala o biologii umění a také česky později vyšly jeho Životy surrealistů (Bourdon 2018).
V posledních letech se Desmond Morris zaměřil na kulturně-historické monografie vybraných živočišných druhů, které vycházejí v rámci série Animal londýnského vydavatele Reaktion Books. Jihočeské nakladatelství Élysion koupilo licenci na prvních deset svazků, díky čemuž se k českému čtenáři dostává i Morrisova Sova.
Sova, a nejmoudřejší?
Rekapituluje v ní protikladné významy, jimiž ji lidstvo obdařilo. Jako noční predátor doprovázející čarodějnice symbolizovala zlo a její houkání připomínající ječení, vrčení či zvuk motoru, který „potřebuje promazat“, bylo spojováno se smrtí. Ale díky mocným schopnostem dravce mohla být i zosobněním efektivního ochránce. Kvůli špatnému zraku za denního světla může reprezentovat slepou zatvrzelost, ale díky rychlému a elegantnímu letu sloužila například v indické mytologii jako dopravní prostředek pro bohy. A především je známa jako tradiční symbol moudrosti, či je dokonce pasována na nejmoudřejšího ze všech ptáků, a to čistě proto, že se nám lidem svým zploštělým obličejem a velkýma, doširoka otevřenými očima nejvíce podobá.
Ve skutečnosti sovy umějí hlavně zaútočit, nasytit se a odpočívat, takže rozhodně nejsou tak vynalézavé a inteligentní jako například papoušci nebo krkavci a vrány, kterým je mimochodem věnována výborná kniha Vrána v našich životech, kultuře a historii (Grada 2018) od Borii Saxe.
Problémy překladu
Kniha je doplněna poutavými dobovými barevnými ilustracemi, což zvyšuje její názornost. Ovšem vylepšit by se dal český překlad (podobně jako ve Vlkovi, dalším dílu série, práci téže překladatelky). Vytknout se dá leccos: chyby v české gramatice i zbytečné a neumělé překládání citátů antických klasiků z angličtiny, ač jsou k dispozici jejich nedávná česká převedení z původních jazyků. Upozornit také musíme na to, že pokud se v anglickém textu píše o historikovi jménem „Livy“, v češtině by se mělo objevit „Titus Livius“…
Jak to bylo s druhou světovou...
Morris okrajově a spíše povrchně zmiňuje několik slavných literárních sov, přičemž kupříkladu populární fantasy cyklus Legenda o sovích strážcích, v němž proti sobě bojují hodné a zlé sovy, zcela vynechává. Podrobněji a s větším vhledem daným jeho vlastními výtvarnými sklony jsou sepsány pasáže věnované znázornění sov u významných evropských malířů, od Bosche přes Michelangela a Picassa až po současné tvůrce. U Albrechta Dürera Morris poznamenává, že i když pracoval na alegorickém výjevu, v němž měla sova hrát zápornou roli, byl příliš dobrým přírodovědcem na to, aby ji vypodobnil v přehnaně špatném světle.
Také autor se snaží být k sovám spravedlivý: i když to nejsou nejchytřejší ptáci, svůj životní prostor a ochranu si každopádně zaslouží. A nemusíme přitom ani věřit legendě, v níž autor svoje téma překvapivě spojuje s českou historií, totiž že podpis mnichovské dohody a následné vypuknutí druhé světové války byly vlastně způsobeny tím, že Neville Chamberlain prý zamlada na jednom bahamském ostrově zničil hnízdo posvátné sovy, čímž na sebe uvrhl kletbu…
