To nej z tuzemské kultury za rok 2021. Plus jeden světový tip na rok příští

Knihou roku, alespoň tou vyhlášenou v 31. ročníku výroční ankety Kniha roku Lidových novin, se stal román Milana Kundery Nevědění. Kundera zmíněnou anketu vyhrál již roku 1993 s románem Nesmrtelnost. Nevědění, napsané roku 2000, vyšlo počátkem listopadu v nakladatelství Atlantis v překladu Anny Kareninové.

Alkodystopie
(baru, jehož jméno se nesmí vyslovit)

Zamčený bar
Rolety zatažený
Hosté ožralí
Všechno zakázaný
Venku leje
Uvnitř se lije
Všude epidemie
Žánr: Alkodystopie

Tyhle verše autora sedmi básnických sbírek, známého novináře a zakládajícího člena umělecké skupiny Vítrholc Karla Škrabala (* 1969) možná nejsou těmi nejlepšími z čerstvého sborníku pandemické poezie s názvem Pandezie, ale rozhodně jsou nejsrozumitelnějšími a lze se k nim bez problému vztáhnout, ať je čtenář očkovaný, nebo neočkovaný. Docela výjimečný projekt lidí kolem revue Prostor a básnířky Anny Luňákové v roli editorky antologie reflektuje očima osmi desítek českých básníků a básnířek (se slovenskou výjimkou) dobu covidovou. Jde o přepestrý výbor, v němž nás zaujala třeba smutná a láskyplná báseň Anny Bolavé Mamince, výstižná Uzávěra Milana Děžinského nebo společenskokritické verše Lukáše Marvana.

Vakcinolog Marek Petráš v pořadu Prostor X • Reflex.cz

Zatímco pro rok 2020 zvolil tým redaktorů slovníku Merriam-Webster výraz pandemie, letos zvítězila vakcína. O vítězi rozhodly údaje o vyhledávání a jejich meziroční nárůst (počet vyhledávání vakcíny se ve srovnání s rokem 2019 zvýšil o 1048 %). I konkurence volila stejně: slovník The Oxford English Dictionary vyhlásil slovem roku výraz vax, což si neradno plést s wax čili voskem – jde o zkratkové slovo, rovněž označující vakcínu.

Novinářek 3: Karel Janeček před Slavíky nejspíš ten svůj volební model vykouřil • Reflex.cz

Pokus vzkřísit po čtyřleté pauze kdysi slavnou, leč později znemožněnou anketu popularity Český slavík, sklízel už dopředu sarkastické komentáře. I ti největší kritici jí ale ve skrytu duše oživení nejspíš vlastně přáli. Bohužel sponzor Karel Janeček svým přístupem k Českému slavíku dokázal neočekávané – poslat jej oproti jeho někdejší prestiži ještě hlouběji. Kromě opakované kritiky za své pavědecké výroky a znechucení zúčastněných, posléze rozhořčeně protestujících nad svým zneužitím, se mu především podařilo na dlouho dopředu zabít veškerou důvěru v to, že by anketa ještě někdy mohla navázat na svou zářivou minulost. Hledat někoho, kdo by ještě někdy uvěřil v možnost reinkarnace Slavíka, dá po podobné blamáži nejspíš docela práci.

Skladateli, muzikantovi, právníkovi a vydavateli Petru Ostrouchovovi se podařilo téměř nemožné:  vkročit úspěšně podruhé do stejné řeky. Jeho další spolupráce s Vladimírem Mišíkem, tentokrát na albu Noční obraz, nejenže kvalitativně nezaostala za velmi oceňovaným předchůdcem, který získal i šest Cen Anděl, ale navíc se mu podařilo nahrávku ozdobit celou řadou hvězdných hostů – od americké vokální legendy Blind Boys of Alabama přes Jerryho Douglase, světoznámého hráče na hudební nástroj dobro, až po takové osobnosti, jako je perkusista z kapely Paula Simona Jamey Haddad nebo mandolinista Mike Marshall. Kromě Mišíkova alba si Ostrouchov navíc připsal ještě další spolupráci: nahrál a zaranžoval i nenápadné, ale podařené komorní album písničkáře Mirka Kemela.

Bubeník a především hudební producent Tomáš Konůpka je publiku delší dobu znám z projektů Navigators, Android Asteroid nebo Mydy (dříve Mydy Rabycad). Úctyhodný je především seznam jeho letošních producentských, autorských a muzikantských zářezů. Ať už je to výkonná činnost v doprovodné kapele letošního vítěze Cen Anděl v kategorii sólový interpret roku 7krát3, skladatelský a producentský podíl na nových albech Oriona Teritorium 3 a Mig 21 Džus noci, ale především u nás neviditelná, leč ve světě ceněná tvorba hudby pro reklamní spoty na americký trh pro Jeep, Dodge, Chrysler, Lincoln nebo Maserati. A nezapomeňme na jeho tvůrčí podíl v kapele Gruppo Salsiccia (za mě objev roku 2021!), jejímiž členy jsou vedle Konůpky a již zmíněného Oriona také kreativec Luboš Svoboda a kameraman a reklamní režisér Giulio de Blasio.

Muž mnoha schopností, výtvarník, herec, zpěvák, bavič i náruživý tanečník František Skála si ke svým letošním pětašedesátinám vedle několika výstav nadělil i dvě hudební alba. Ve společnosti Petra Nikla, Petra Tichého a Míry a Ondry Černého (vystupují pod jménem Třaskavá směs) natočil Debut, ale především se pustil do žánru, který si nedokázalo představit ani publikum předrevolučních televizních dýchanků Na Vlachovce: funerální dechovky! Skála oblouznil moravský dechový soubor Provodovjané a vznikl tak projekt, který rozvinul už dávno známá témata tajného sdružení BKS – Bude konec světa. Kdo zažil některý z koncertů téhle úžasné dekadentní party, mohl se nechat až překotně překvapovat songy Na krchově vrzly dvéře či Urnový háj, než došlo na vyvrcholení v podobě dvanáctiminutového dechovkového eposu Husserlova přednáška. Při vystoupení v Kasárnách Karlín se během něj každý pohupoval dle svého: někdo dal zpomalený punk, jiný trouchnivějící house, další si vzpomněli na bigbít nebo heavymetalový pokyv... Zážitek roku!

Martin Kyšperský, po léta známý coby frontman alternativní skupiny Květy, se v minulosti zapsal i svými sólovými nahrávkami a producentským dohledem nad množstvím vesměs písničkářských alb. Časem k tomu přidal i psaní sloupků pro různé časopisy, moderování pořadů v brněnském Radiu Proglas a drobné herecké role. V roce 2021 měl  premiéru film Marťanské lodě, který vznikl na motivy stejnojmenné knihy básní, již Kyšperský napsal společně s Alenou Černou; autor si v něm zahrál hlavní mužskou roli. Vedle toho spolu se spoluhráči z kapely Květy nově vytvořil i doprovodnou sestavu pro zpěvačku Lenku Dusilovou ke koncertnímu provedení jejího zatím posledního alba Řeka. Na ně mimochodem napsal hned několik textů...

Trailer k filmu Chyby • ČT

Vzbudil velmi různorodé názory; tak to má být. Nepřišlo na děj do kin moc lidí; tak to být nemá, ale to je na jinou rubriku. Vlastně docela minimalistický film scenáristy Romana Vojkůvky a režiséra Jana PrušinovskéhoChybymá dvě (hlavní) postavy, prostředí maloměsta, odstup a výjimečnou schopnost sledovat, jak se ti dva perou s chybami cizími i vlastními, minulými i současnými, domnělými i skutečnými. Ona je pětadvacetiletá prodavačka ze supermarketu, on o trochu starší pokrývač; už jen přeostření na jiné postavy než je dyzajnová vyšší střední třída ze sterilních pražských interiérů, která kraluje současným českým diváckým hitům, by si zasloužilo speciální cenu. Na fenomenální herecké výkony (Pavla Gajdošíková a Jan Jankovský, dosud známí hlavně z divadel) a zvláštní směs filmařské citlivosti a civilnosti si vzpomeneme na Českých lvech.

Trailer k filmu Myši patří do nebe • CinemArt

Rok 2021 je českým rokem animace! Po triumfech filmů Moje slunce Mad, Milý tati a dalších (viz jinde v této rubrice) se o místo na slunci razantně přihlásilo i celovečerní dobrodružství Myši patří do nebe. Film Denisy Grimmové a Jana Bubeníčka podle předlohy Ivy Procházkové je určený hlavně dětem, ale přitom se týká tématu, které „dospěláci“ z přecitlivělosti nebo nechuti vysvětlovat považují za nedětské: smrti. To si takhle hlavní hrdinové, myška Šupito a lišák Bělobřich, hned na úvod umřou... Oproti jiným snímkům pro děti tenhle nevodí diváky za ručičku a nechá je projít i docela naléhavou temnotou, pdobně jako tu nesourodou dvojku protagonistů. Ale to právě zabírá, jak dokazují premiéra na prestižním festivalu v Annecy, nominace na Cenu Evropské filmové akademie i sto tisíc diváků v našich kinech.

Prostor X: Rozhovor s Helenou Třeštíkovou • Prostor X

První dáma české dokumentaristiky Helena Třeštíková maká. Její časosběrné portréty působí, jako by se sem tam něco natočilo, jednou za čas se to sesypalo dohromady – a hele film! Ale jít vytrvale za příběhem je dřina a vystavět z nasbíraných „cihel“ stavbu, která má vnitřní pevnost, vyžaduje zase velký smysl pro strukturu; v tom druhém je Třeštíkové už léta nepostradatelným spolupracovníkem střihač Jakub Hejna. Letos měla režisérka obzvlášť silný rok. V lednu pustila do televize dvojici silných kontrapunktických portrétů Karolínaa Ester, pak za loňský film Anny získala hlavní cenu na festivalu DOK.fest v Mnichově a v listopadu uvedla na nejpřednější přehlídce dokumentů IDFA v Amsterodamu pokračování snímku René s podtitulem Vězeň svobody. Doufáme, že někdo natáčí časosběrný dokument o ní.

Trailer k filmu Milý tati • Archív

Anidok neboli animovaný dokument je formát, který filmařce Dianě Cam Van Nguyen sedí. Řadu ocenění sklidila už se svým snímkem Spolu sami (2018) o lidech, kteří se vyrovnávají se ztrátou blízké osoby. Ve filmu Milý tati se vyrovnává sama autorka: ne úplně se ztrátou, ale řekněme s odchodem otce ze svého života. Její táta nejprve strávil nějaký čas ve vězení a poté svou rodinu opustil. Originální třináctiminutová koláž srší postupy i náladami: je vtipná, hravá, něžná, křehká, smutná a především léčivá a hází do jednoho pytle živé herce, vystřihování, psané slovo, vyprávění mimo obraz, nesmírně pestrou paletu zvuků... Milý tati mělo světovou premiéru v Locarnu, vyhrálo v Londýně, soutěžilo v Jihlavě a ve šňůře úspěchů pokračuje i nadále.

Trailer k filmu Moje slunce Mad • Aerofilms

Mezinárodními cenami ověnčená česká režisérka Michaela Pavlátová natočila něžně humanistický, celovečerní animovaný snímek Moje slunce Mad podle novely Petry Procházkové Frišta. Příběh Češky, která následuje svou lásku do Kábulu, vstoupil do kin po osmi letech příprav a paradoxně dva měsíce poté, co hlavní město Afghánistánu dobyl Tálibán. Síla emotivního snímku, jenž vznikl v dílně společnosti Negativ (producenty jsou Kateřina Černá a Petr Oukropec), tkví nicméně v tom, že muslimské prostředí nesoudí ani neodsuzuje. Letos v červnu získal film Cenu poroty na prestižním festivalu v Annecy, kromě dalších cen byl pak v prosinci nominován na Zlaté glóby v kategorii animovaný film. To je pro českou kinematografii výjimečný úspěch. Držíme palce 9. ledna, kdy vyhlašování vítězů Zlatých glóbů ve Spojených státech proběhne.

Trailer na seriál Ochránce • Česká televize

Spojením školního prostředí a skutečných, často kriminálních případů vznikl desetidílný televizní seriál ze současnosti Ochránce, jehož úvodní díl odvysílala Česká televize v neděli 5. září. Ve vášnivých diskusích s námi pak zůstal až do začátku zimy; každý týden se na něj dívalo 1,3 milionu diváků. Do „ducha doby“ se trojice tvůrců Tomáš Feřtek (autor námětu a spoluscenárista), Matěj Podzimek (spoluscenárista) a Michal Reitler (kreativní producent) trefila svým inovativním projektem až jasnozřivě, doplněna silným režisérským duem (Tereza Kopáčová, Tomáš Mašín) a nenudným hereckým obsazením v čele s Lukášem Vaculíkem, Ivetou Duškovou a Pavlem Řezníčkem. Ochránce zaujal i na mezinárodním veletrhu v Cannes 2021; o adaptaci českého konceptu na lokální prostředí uvažují Itálie i Španělsko. 

Ukázka z představení Mašíni • Divadlo Na Jezerce

Divadlo Na Jezerce prý začalo zkoušet hru Mašínipod vedením režiséra a autora Jana Jirků bez textu. Z improvizací vznikl výjimečný umělecký tvar, vynikající lehkostí zpracování supertěžkého, nejednoznačného tématu. Syžet je jednoduchý: na scéně je jeden unavený producent (Milan Šteindler) a jeden snílkovsky nadšený režisér (Jan Slovák). „Bojují“ spolu o tom, jak mašínovský příběh hrdinství či vraždy s pomocí pár dalších postav v roce 2021 vyprávět. Zkoušejí to, nejde jim to, nakonec kus k premiéře nedotáhnou, protože, jak říká režisér sestře Zdeně Mašínové (Miluše Šplechtová), „já na ty vaše bráchy prostě nemám!“. Celé tohle humorné divadlo na divadle je prokládané historickými prameny, posypané stále ještě lesknoucím se sklepáckým pelem a srozumitelné i těm, kdo se o Mašínech zatím báli byť i přemýšlet.

Ivan Král a Jiří Suchý zpívají společnou píseň • Milan Tesař

Jiří Suchý si v rozhovoru pro Reflex v září plánoval skromně: „Narozeniny moc nemusím… Jsem chronický neslavič, letos to chci pojednat tak, že dám sám sobě dárek. Zazpívám si v Semaforu ty písničky, které jsem napsal pro jiné zpěváky a pak jim to trochu záviděl.“ Koronavirovou oponu však prolomil hned na začátku září dvěma výjimečnými outdoorovými akcemi (koncerty Árie měsíce a Forever Král, kde si střihl Klobouk ve křoví), na nichž oslnil energií, obrovskou chutí vystupovat a dokázal, že je - frajer. Dále zvládl tři další premiéry v Semaforu, tři svoje výstavy (v Praze, Olomouci a Roztokách u Prahy), fascinující Recitál *90 ve Dvořákově síni Rudolfina…  Klasik Jiří Suchý oslavil devadesátiny 1. října 2021 usilovnou prací a kdo jej letos o Vánocích viděl v Divadle Semafor v legendárním pásmu Tiše a ochotně (my ano!), ví, že na sentiment nebude mít čas ani napřesrok.

Letošní divadelní sezónu stejně jako loňskou těžko hodnotit regulérně. Člověk by musel být slepý a hluchý, aby se k němu nedoneslo, s čím se divadelní soubory i jednotliví herci potýkají, aby udrželi provoz v chodu a sami sebe v přijatelné kondici, aby ještě mohli divákům „rozdávat smích i pláč“. Divadlo se má své době pošklebovat, satiricky ji zesměšňovat nebo zůstávat ironicky nad věcí. Dnes to má těžší, než kdy jindy. I tak z toho mála, co jsem viděl, mohu doporučit poslední inscenaci Činoherního klubu. Americký dramatik Tracy Letts (Zabiják Joe, Srpen v zemi indiánů) už je našich scénách pojmem. Režisér Ondřej Sokol vzal příběh Lettsovy komediální hry Linda Vista za svůj a na výsledku to je znát.

Podle románu Michela Houellebecqa „existuje, uprostřed času, možnost ostrova“. Choreografka Jana Burkiewiczová postavila svou inscenaci Ostrov! v La Fabrice na perfektním tanečním obsazení. Helena Arenbergerová, Maxime Guenin, Michal Heriban, Eduard Adam Orszulik, Veronika Tököly i Ariadne a Ifigenia Toumbeki mají zásluhu na tom, že Ostrov! patří mezi to nejlepší, co je tu v tanci k vidění. Řecká dvojčata Toumbeki jsou zvláštním tanečním úkazem. Mají pohybové schopnosti hadích žen a jsou si tak podobná, že když tančí, vykuleně hledáte na scéně zrcadlo.

Barbora Vašků Kaufmanová | NDM.cz

Vybavila se mi slovenská zpěvačka Marika Gombitová, jak pěje discopíseň o malé, smutné a krásné baletce. Byl rok 1987, mohla jsem se doma natřásat a opájet dětskými romantickými představami o éterických tanečnicích. Baletka Barbora Vašků Kaufmanová prožila svou kariéru v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě a když letos v Paláci Akropolis uvedla svou poutavou sólovou inscenaci v cyklu Invisible, vybalila to v ní na diváky otevřeně: balet je vrcholový sport. Krása roste z dřiny, z drilu a z odříkání a prospívá jí i zalévání – hektolitry potu.

Romeo a Julie, Festival tanečních filmů. Vycukaná po tanečním půstu pláču dojetím. Slzy mi tečou i při INspiraCi od 420PEOPLE, když mikrofony zesílí svobodné dýchání. Jako plačka bych si žila královsky! A pak se na jevišti Nové scény Národního divadla v představení La luna en el Amazonas kolumbijského Mapa Teatro zjevil člověk – jaguár, s jaguářími rysy a vlastnostmi. „Jestli máš strach, nejsi jaguár. Navždy jaguár!“ Slzy oschly, to je pro mne hláška roku, i když z eko důvodů tu nelítám po vzoru aztéckých válečníků v jaguáří kůži.

Azyl78 v pražské Stromovce | Jatka78.cz

Soukromá, veřejná, komerční, alternativní, kamenná i sklepní česká divadla se vrhla letos v létě do plenéru, protože potřebovala po koronavirové divadelní sezoně hrát před lidmi. Pomohl jim Azyl78 v pražské Stromovce. Nápad na stan přitom vznikl už před pandemií, téměř před třemi lety, kvůli plánované rekonstrukci stabilní scény Jatka78 v prostorách Pražské tržnice. Cílem sice nebylo pořídit si přístřešek, ve kterém najdou azyl ostatní pražská divadla, ale kvůli pandemii to tak vyšlo; Azyl78 se tak stal letos o prázdninách neplánovanou přehlídkou dvaceti českých souborů. Vedle Cirku La Putyka tu hrály brněnská Husa na provázku, Divadlo Pod Palmovkou, Činoherní klub, Studio Ypsilon, Divadlo Minor, Vosto5 a tak dále. Inovativní, jednoduché, funkční. A úspěšné.

Jako jeden z mála překladatelů na světě převedl Martin Hilský kompletní Shakespearovo dílo – už to samo o sobě je hrdinský čin. Za 53 let práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vychoval několik generací anglistů a napsal řadu zásadních knih, mimo jiné Shakespeare a jeviště svět. Jeho zatím poslední opus a pomyslný vrchol kariéry, Shakespearova Anglie s podtitulem Portrét doby, získal navíc letos nejprestižnější tuzemské literární ocenění, titul Kniha roku Magnesia Litera. Bezmála osmisetstránková Shakespearova Anglie nás vtahuje do obyčejného, chaotického i složitého světa Anglie 16. a 17. století. V rozhovoru, který Reflex s Martinem Hilským letos vedl, pan profesor řekl, že práce na této knize pro něj byla „obrovským dobrodružstvím“. Dodáváme, že její četba je pro čtenáře tímtéž.

Programátoři Jan Staněk a Marek Sušický vymysleli v lednu 2021 český web, který od března – pomocí otevřených dat – ukazuje veřejnosti volná místa pro vakcinaci. Zvláštně v jarních měsících pomohla stránka ockovani.opendatalab.cz těm, kdo chtěli zaregistrovat své rodiče a prarodiče. Možná se vám zdá, že to nepatří do kategorie „kulturní počin roku“, ale mýlíte se: tenhle projekt výrazně pomohl kultuře našich životů. Dalšími objeviteli roku 2021 jsou pak teenageři Matyáš Boháček, Michal Bravanský a  Filip Trhlík, jejichž aplikace Verifee umí s pomocí umělé inteligence rozpoznat dezinformace v novinových článcích a vyhodnotit, jak dalece je článek manipulativní. Česká republika, která se spolu se Slovenskem drží na evropské špičce víry v dezinformace, má díky rozvoji Verifee potenciální šanci na kultivaci mediálního prostoru.

Dominik Feri: Rozhovor o Instagramu, politicích na sítích i afru na tiskovkách • Martin Bartkovský

Jak jsou nastaveny hranice mezi pedagogy a žáky na českých vysokých školách? Studenti a studentky popisují svoje zkušenosti s psychickým nátlakem, šikanou, nevhodnými poznámkami, sexualizovaným chováním (causa Feri) a překračováním hranic vztahů mezi studenty a učiteli. Jenže jak to změnit, aby to mělo nějaký význam? Konkrétně jednat začaly letos umělecké školy: filmová akademie FAMU má od července novou, v pilotním režimu fungující ombudsmanku, studenti divadelní akademie DAMU se o potřebě této funkce zmínili v červnové performanci #nemusistovydrzet; v prvních volbách 30. 11. a 1. 12. však na post prvního ombudsmana DAMU nezískal ani jeden kandidát dostatek hlasů. Doufáme, že tato diskuse bude pokračovat i v roce 2022 a že se dobere jasných výsledků, třeba v podobě aktualizovaných etických kodexů škol. 

Léta se nebavila s novináři a obdivovatelům to vůbec nevadilo. Stejně zůstávala, i v 21. století, kdy už se v divadle ani ve filmu příliš neobjevovala, ikonou. Naší Barunkou a Popelkou, „naší Libuškou“. Nikdy nepůsobila jako celebrita, neměla potřebu obcházet televizní pořady; v tomhle byla „ze staré doby“. Divadelní i filmoví režiséři, namátkou Václav Vorlíček, Jiří Menzel, Ladislav Smoljak, Jan Svěrák nebo Ladislav Smoček, se společně shodovali, že v sobě měla obrovský komediální talent; zároveň byla intuitivní, přesná a svá. Její tajemný, poťouchlý úsměv, ona grimasa totální svobody a svobodomyslnosti, bude české kultuře chybět. Libuše Šafránková zemřela 9. června 2021 v Praze. Bylo jí 68 let.

Trailer k filmu V síti • Aerofilms

Tři zletilé herečky, které vypadají na dvanáct. Desetidenní natáčení ve třech nakašírovaných dívčích pokojíčcích. Výsledkem bylo 2458 potenciálních sexuálních predátorů, chycených V síti. Pečlivě dotažený filmařský experiment Barbory Chalupové a Víta Klusáka rozrazil nemilosrdně dveře tabuizovanému tématu zneužívání dětí na internetu a rozpoutal loni po únorové premiéře celospolečenskou debatu; neumlčely ji ani vzápětí uzavřená kina. Mnohými z predátorů se od premiéry v souvislosti s filmem zabývá policie, jeden z nich, Ústečan (Martin Konopásek), dostal 6. prosince 2021 nepodmíněný dvouletý trest. Pro tvůrce i pro společnost je to úspěch: věci se skutečně mění.

Díky epidemiologickým opatřením neustále odkládaná výstavní zápůjčka jedinečného souboru ruské moderny z muzea v Jekatěrinburgu se nakonec dočkala jen tříměsíční výstavní periody. Jednatřicet obrazů a několik maleb, salónně vyskládaných v prostorách bývalé zámecké konírny na zámku v Hluboké nad Vltavou, by přitáhlo podstatně víc diváků, než těch dvacet tisíc, což je oficiální číslo vydané Alšovou galerií. Kdo expozici Malevič – Rodčenko – Kandinskij a ruská avantgarda neviděl... Má smůlu!

Pomyslný souboj o nejnavštěvovanější výstavu v České republice roku 2021 vyhrává Toyen: Snící rebelka, kterou za čtyři a půl měsíce shlédlo přes dramatická epidemiologická omezení na padesát tisíc diváků. Výstava vznikala přes pět let na půdorysu Národní galerie Praha, Musée d’Art Moderne de Paris a Hamburger Kunsthalle. Právě v Hamburku je nyní k vidění do 13. února 2022, následně se ještě přesune do Pažíže.

Průšvih roku 2021 se váže ještě do roku předchozího, kdy už doslouživší ministr kultury Zaorálek podlehl tlaku z Hradu a nevrátil do funkce generálního ředitele Národní galerie Praha Jiřího Fajta, nýbrž na post jmenoval paní Alicji Knast. Národní galerie letos sice uspořádala jedinečné a navštěvované výstavní supertrháky Toyen a Viktora Pivovarova, ale ty vznikly ještě hluboko za panování zmíněného Fajta. Současnou bezradnost první české výstavní instituce naopak dokládají ohlášené „highlighty“ na příští rok: nic proti Markétě Ottové, ale měřítko hlavní události ve Veletržním paláci opravdu nesplňuje, a do Valdštejnské jízdárny se na Mánesa bude chodit koukat kdo? Předpokládáme, že se stane vhodným doplňkem pro školní výlety do hlavního města. 

Loni v květnu se v italských městech, v Paříži i jinde tleskalo zdravotníkům, tou dobou se vylidňovaly i newyorské ulice... Stres střídal stres. Byli jsme „best in covid“. Za pár měsíců se to otočilo a v té nejhustští stíze – na přelomu letošního ledna a února, kdy jsme „vedli ve statistikách úmrtí s“, se v Česku parta kolem Davida Gaydečky a Martina Voňky rozhodla uspořádat velkou koncertní show v Národním divadle, kterou v přímém přenosu odvysílala Česká televize. Národ sobě – kultura tobě. Díky!

Firma Pantone každoročně v prosinci oznamuje barvu roku – tedy takovou barvu, která pokud možno vystihne náladu následujících 365 dní, která zazáří na přehlídkových molech a jakou rádi doplníme svá strohá obydlí. Letos designéři Pantone Color Institute vůbec poprvé navrhli za tímto účelem úplně nový odstín, totiž barvínkovou modř (periwinkle blue) čili Very Peri, přesněji Pantone 17-3938 Very Peri. Živá a něžná modř s fialkovými a červenými podtóny, „nejšťastnější a nejvřelejší ze všech odstínů modré“, je po loňském pantonovém dvoubarví, šedé a svítivě žluté, příjemnou a konejšivou změnou slibující lepší zítřky a vzývající „bezstarostnou sebedůvěru a smělou zvídavost, jež povzbudí našeho tvůrčího ducha“.

Román Nevědění dokazuje, že Milan Kundera na Čechy nezanevřel

Kultura

Čtvrtý Matrix je jiný film, než byste čekali. Řeší, proč vůbec pokračovat v Neově příběhu

Filmy a seriály