Pivo? Raději knihu! Co z Bohumila Hrabala číst sto osm let od jeho narození?
Bohumil Hrabal, od jehož narození uplyne 28. března sto osm let, to nemá jednoduché. Jeho knihy jsou částečně vytěsňovány oblíbenými filmovými adaptacemi od Jiřího Menzela. A spisovatele samotného si mnoho lidí spojuje především se slavnou fotkou, na níž sedí v hospodě U Zlatého tygra spolu s americkým prezidentem Billem Clintonem, případně s jeho podobiznou na etiketách Postřižinského piva. Jistě, Bohumil Hrabal měl rád pivo a nijak se tím netajil, o pivě psal, jeho obsáhlé dílo však nabízí mnoho o poznání zajímavějších poloh, než jsou ty hospodské.
Dozajista to platí o Příliš hlučné samotě, autorově tvůrčím opusu magnum. Příběh pracovníka sběrných surovin Haňti byl mimochodem také zfilmován, avšak snímek režisérky Věry Cais z roku 1994 se u nás netěší zdaleka takové pozornosti jako Menzelovy Ostře sledované vlaky, Slavnosti sněženek nebo Postřižiny. Co však zfilmováno nebylo – a z pochopitelných důvodů nejspíš nikdy nebude – je Hrabalova poezie.
Kdo by neznal pábitele
Pokud byste měli zájem trochu rozptýlit sentimentální opar, který se kolem Hrabalových příběhů může vznášet, zkuste třeba Mrtvomat napsaný roku 1949. Tato textová koláž, u níž si každý nejdříve musí rozmyslet, jak ji bude číst, je dokladem toho, že podobně jako si Bohumil Hrabal chodil pro inspiraci mezi obyčejné lidi, nacházel ji i v modernistickém umění – jak literárním, tak výtvarném.
Po poezii se spisovatel vrhl na povídky a později i na delší prozaické útvary. Napsal množství knih, které lze jen stěží cele obsáhnout. Mnohé z nich se nicméně – tak jako s Hrabalem spjatý výraz pábitel – staly ikonickými, a i když je možná ne všichni přečetli, naprostá většina o nich alespoň slyšela. Řeč je o titulech jako Perlička na dně, Postřižiny, Obsluhoval jsem anglického krále či třeba o autobiografické trilogii Svatby v domě, Vita nuova a Proluky… Kdo by hledal něco neobvyklého, může sáhnout po Tanečních hodinách pro starší a pokročilé, knize, která je celá tvořená jedinou větou. V případě všech těchto titulů bezpochyby platí, že lepší než pouze slyšet o nich je přečíst si je.
Čert aby se v tom vyznal
Čtenář, který by si raději zjistil nejprve něco o Hrabalovi či jeho díle, má k dispozici plejádu doprovodných titulů, studií, komentářů, interpretací i biografií. Zajímá-li vás spíše spisovatelovo dílo, můžete začít u přehledné a přehledové publikace Jiřího Pelána Bohumil Hrabal. Pokus o portrét, která byla původně psaná jako předmluva k italské antologii Hrabalových textů a v níž vás přední český romanista, překladatel a rovněž editor Hrabalova díla provede po důležitých etapách spisovatelovy tvorby. Máte-li naopak zájem o mimořádně pozoruhodný život celoživotního milovníka koček, je zde například obsáhlá monografie Tomáše Mazala Spisovatel Bohumil Hrabal.
Bohumil Hrabal hodně psal a také hodně vydával. Kratší texty publikoval opakovaně, některé výrazně přepisoval, z existujících děl vytvářel nové a nové soubory. V sedmdesátých a osmdesátých letech vycházely jeho knihy jak oficiálně, tak v samizdatu i v exilu. Při četbě autorova díla tak může nastat problém, už když vybíráme, po jakých publikacích vlastně sáhnout. Naštěstí jsou k dispozici hned dvoje Hrabalovy spisy – jedny sebrané, které vycházely v devadesátých letech v Pražské imaginaci a jejichž editorem byl Václav Kadlec, a jedny vybrané, které vedl Jiří Pelán a jejichž poslední svazek vyšel v roce 2019.
V Maďarsku i v Americe
Jak již bylo uvedeno, Bohumil Hrabal hledal a nacházel inspiraci u jiných umělců. Pověstná je pěticípá hvězda autorů, jež jsou pro Bohumila Hrabala klíčoví a mezi něž patří Ladislav Klíma, Jakub Deml, Jaroslav Hašek, Richard Weiner a Franz Kafka. Zástup těch, kteří navazují na Bohumila Hrabala nebo se k němu vztahují, je však o poznání početnější.
Zmiňme alespoň dva příklady zahraniční provenience naznačující, jakou kulturní stopu po sobě židenický rodák zanechal. O Hrabalovi píše v uznávaném a dosud nepřeloženém románu Lost Children Archive z roku 2019 mexická spisovatelka žijící ve Spojených státech Valeria Luiselli. Popisuje mimo jiné náklonnost, kterou ke spisovateli choval bývalý prezident Bill Clinton, a věnuje se jeho knize Taneční hodiny pro starší a pokročilé. Ta v ní evidentně zanechala výraznou stopu, protože i do svého románu začlenila větu táhnoucí se přes několik stránek.
Ještě více zapůsobil Bohumil Hrabal na možná nejvýznamnějšího maďarského prozaika 20. století Pétera Esterházyho, jehož titul z roku 1990 nese jasný název: Hrabalova kniha. Je evidentní, že jeden z nejvýraznějších českých spisovatelů posledního milénia je na míle vzdálen zkostnatělému čítankovému klasikovi. Stačí vzít do ruky některou z jeho knih a přesvědčit se.
