Velryba: Mořští draci, nebo hravé bytosti oddané slunci, surfování a sexu?
Tvor, který se vymyká lidskému chápání a představivosti. Tak charakterizoval oceánograf a filmař Jacques-Yves Cousteau velryby. Přesto se lidé po staletí snaží tyto obří savce (nejdelší zaznamenaný jedinec měřil 33 m a nejtěžší vážil 171 tun) nějak pojmout či chytit, ať už prostřednictvím našich fantazií (nejslavnější zůstává román Bílá velryba), nebo pomocí harpuny. O tom, jak se vyvíjelo naše soužití s mořskými kytovci, pojednává kniha Velryba od mořského biologa Joea Romana.
Joe Roman ve Velrybě (vyd. Élysion) líčí, jak zmatené dlouho byly představy suchozemců o velrybách. Mísily se v nich totiž biblické legendy o mořské příšeře podobné draku se zprávami velrybářů. Tyto vymyšlené či zdeformované obrazy a nekvalitní popisy velryb vytvořily chaotické množství různých druhů zvířat, která se kupila jedno přes druhé.
Až moc podobné vraždě
Ti, kteří měli s velrybami a dalšími velkými kytovci osobní zkušenosti, je měli spojeny s lovem. Ten měl kvůli omezeným technickým možnostem dlouho jen omezený rozsah. Ve druhé polovině 19. století se „hony“ na velryby staly výnosným průmyslem, který obhospodařovávaly velké lodě fungující jako plovoucí továrny, jež populace některých druhů přivedly na pokraj vyhynutí. Jistý námořník, který prý zabil dva tisíce velryb, to později komentoval slovy, že toho o svých obětech radši nechtěl moc vědět: „Tak, jak to probíhalo, to bylo až moc podobné vraždě. Myslím, že kdybych mohl pohlédnout do duší těch bestií, tak bych byl opustil moře a odešel nadobro na souš.“
Velryby sexuálně svobodné a pacifistické
Naštěstí postupně přibývalo těch, kteří se o velrybách chtěli dozvědět co nejvíce. Zvláště v šedesátých letech lidé jako americký psychoanalytik, neurovědec a filozof John C. Lilly jako by do kytovců promítali ideály generace hippies. Lilly v nich viděl bytosti sexuálně svobodné, pacifistické, altruistické, nematerialistické a chytré. Lilly se později stal hlasatelem ne zcela potvrzených teorií o dávných návštěvách mimozemšťanů, o kterých si dodnes mezi sebou vyprávějí právě velryby. Nicméně jeho myšlenky o důležitosti komunikace a o inteligenci mořských savců ovlivnily většinu začínajících cetologů, i když mnoho z nich se zdráhalo uznat svůj dluh vůči němu.
Indiánští velrybáři v celibátu
Joe Roman ovšem jednostranné spojování velryb se „sluncem, surfováním a sexem“ ironicky nabourává a nesentimentálně naznačuje, že se nestaví ani proti jejich přísně omezenému lovu, protože velrybí populace, které jsou loveny na udržitelné úrovni, netrpí tolik nemocemi, mají více potravy a rozmnožují se rychleji. Zvláště pro některé domorodé kmeny zůstává lov velryb důležitou součástí jejich tradiční kultury, i když je otázka, co z původních praktik nadále zachovávají: u jistého kanadského indiánského kmene totiž bylo tabu, aby velrybář sdílel s manželkou měsíc před lovem lože.
