Sametový rozvod: Jak se Češi a Slováci dohadovali, až se dohodli
Pražské nakladatelství Vyšehrad podruhé vydalo knihu historika Jana Rychlíka ROZDĚLENÍ ČESKOSLOVENSKA 1989–1992. Vychází znovu po deseti letech, právě k třicátému výročí těchto událostí.
Profesor Jan Rychlík je nepochybně muž na svém místě, jelikož v době rozpadu našeho společného státu působil jako poradce tehdejšího předsedy české vlády Petra Pitharta. Navíc se autor více než čtyřsetstránkového ROZDĚLENÍ ČESKOSLOVENSKA 1989–1992 dlouhodobě zabývá nejen slovenskou politikou, ale také otázkami národa a úlohou nacionalismu v moderních dějinách našeho kontinentu.
Splněný sen bratrů Slováků
Nelze nekonstatovat, že pod pláštíkem vzájemnosti již od vzniku Československé republiky v říjnu 1918 kalily vztahy mezi oběma našimi slovanskými národy jisté disproporce, které později vyústily až ve vyhlášení samostatného Slovenského státu právě v době, kdy se nad mnichovským diktátem a vídeňskou arbitráží zmrzačeným Česko-Slovenskem stahovaly temné mraky, představované rozpínavým nacistickým Německem, jehož chuť s jídlem stále rostla.
Zatímco Češi se pokládali za státotvorný národ s dávnou a slavnou minulostí, jenž během národního obrození zaznamenal nevídaný růst a úspěchy v mnoha oborech lidské činnosti, pro nemalou část Slováků představovalo Československo pouze jednu z etap na cestě k dosažení plné samostatnosti, která mu umožnila setřást staleté maďarské jho. Ostatně již Ferdinand Peroutka Slováky v Budování státu nepokládal zrovna za pilíř mladé republiky. Sen se jim poprvé splnil 14. března 1939 z milosti Führera třetí říše, podruhé tři roky po „sametu“. Pro řadu Čechů zejména starší generace z dvojího rozdělení republiky dodnes přetrvává trpká pachuť. Aktérům rozdělení z roku 1992 lze přičíst k dobru aspoň fakt, že neproběhlo jugoslávskou cestou a že vztahy mezi oběma našimi tak blízkými národy jsou i po sametovém rozvodu stabilně nejlepší v historii.
Od OF po HZDS
Autor si zevrubně všímá krize komunistického režimu, jež vyústila ve vznik Občanského fóra v českých zemích a Veřejnosti proti násilí na Slovensku, jednání s Adamcovou vládou, vývoje Komunistické strany Slovenska a Komunistické strany Československa po listopadových událostech v roce 1989, prezidentských voleb, zvolení Alexandra Dubčeka předsedou Federálního shromáždění a Václava Havla prezidentem republiky, česko-slovenských vztahů do červnových voleb v roce 1990, pokusů o novou strukturu federace, postoje takzvaných tradičních politických stran a problému jejich celostátního působení, postoje početné maďarské menšiny na Slovensku, vývoje Matice slovenské i postoje emigrantských organizací a raketového vzestupu Mečiarova Hnutí za demokratické Slovensko.
Rychlíkova obsáhlá kniha je všestranně poctivou a fundovanou prací na velmi ožehavé téma a její hodnotu umocňují přílohy.
