Slova místo kordů. Švandovo divadlo zve na novou adaptaci Cyrana z Bergeracu
Slavný milostný příběh o nosatém šermíři, který se nešťastně zamiluje do své sestřenky, se českému publiku poprvé představuje v novém přebásnění oceňovaného britského dramatika Martina Crimpa. I díky skvělému překladu do češtiny od Ester Žantovské tak inscenace promlouvá k publiku vášnivým jazykem dnešní doby.
Režisér Martin Františák a současně umělecký šéf Švandova divadla inscenuje Cyrana z Bergeracu jako svižnou, moderní tragikomedii bez historizujících kudrlinek. Diváci se tak mohou těšit na strhující milostný příběh z Paříže 17. století, v němž se upřímný cit schovává za vybroušenou poezii a jehož hrdinové jsou svými vysněnými ideály zaslepeni natolik, že sami sebe odsuzují k samotě.
„Zajímají mě výrazné osobnosti básníků, filosofů, výtvarníků, všechny pestré vrstvy jejich života a díla, včetně jejich proklatosti. V takovém životě tak může divák spatřit své sny, prohry - a může se jim také vysmát. A právě o tom je i Cyrano z Bergeracu,“ říká režisér Martin Františák.
Podle Františáka vypráví Crimpův Cyrano především o síle slova - slova jako prostředku lásky i slova jako naostřené zbrani, s jejíž pomocí lze vytvářet nové verze skutečnosti. „Přepis ceněného britského dramatika pracuje se slovem jako s prostředkem moci. Ukazuje společnost, v níž se jedná v první řadě slovem a teprve pak činy. Pomocí slov tak vzniká zdánlivý pocit řádu, zatímco krize je na spadnutí,“ uvádí režisér, jehož pojetí dá vyniknout také rytmu, múzičnosti a poetickým kvalitám Crimpovy znamenité adaptace.
Od alexandrínu k beatboxu
Příběh milostného trojúhelníku mezi Roxanou, Kristiánem a Cyranem tak, jak jej napsal Edmond Rostand, je všeobecně známý ze stovek inscenací. Martin Crimp však text uchopil po svém. „Adaptace oceňovaného britského dramatika zachovává veškeré motivy původního díla Edmonda Rostanda, zbavuje ho však romantického ornamentu. Opouští alexandrín a k současnému divákovi promlouvá vášnivou poezií dnešní doby, která si nebere servítky a přechází od rapu, přes volný verš až k jazykovému minimalismu. Ester Žantovskou výtečně přeložený text se tak nese v takřka beatboxovém rytmu,“ prozrazuje dramaturg David Košťák. A dodává, že Cyrano v Crimpově přepisu po svém prvním uvedení v londýnském Playhouse Theatre v roce 2019 vzbudil mimořádný ohlas. A že už od té doby u Švandů usilovali o to, aby „nového Cyrana“ mohli představit i u nás.
Titulní roli Cyrana jako brilantního básníka starých časů a válečníka, jenž je ochoten se za slovo bít, ztvárňuje Luboš Veselý. „Největší výzvou pro mě bylo zbavit se všech romantizujících představ - a vlastně téměř všeho, co jsem o Cyranovi dosud věděl nebo si o něm představoval. A pochopit toho člověka, jeho styl, humor i bolest. Nechat ho v sobě žít a srovnat se s ním i se sebou samým tak, aby z toho měli zážitek i diváci,“ uvažuje Luboš Veselý, který - po výtečném ztvárnění Vladimíra Holana v inscenaci Hadry, kosti, kůže - vytváří v režii Martina Františáka další postavu geniálního básníka.
Role mladého kadeta Kristiána, který naopak kouzlem slov nevládne, se ujmula mladá posila souboru Švandova divadla Petr Kult v alternaci s hostujícím Dominikem Telekym. Třetí vrchol milostného trojúhelníku, Roxanu - v tomto případě studentku a intelektuálku, pohlížející na svět brýlemi maximalistických iluzí - ztělesňuje Natálie Řehořová. „V Crimpově úpravě je Roxana postavou ze současnosti,“ říká herečka. „Je to silná žena, která má svůj osud pevně v rukou. Je však zodpovědná i za svoje chyby. Není tak obětí Cyranovy lsti, ale obětí své vysněné představy, že bude milovat nositele fyzické krásy, který k tomu má být ještě dokonalým básníkem.“
V dalších úlohách uvidíte Bohdanu Pavlíkovou, Roberta Jaškówa, Matěje Anděla, Jana Grundmana, Tomáše Petříka, Petra Buchtu, Davida Punčocháře, Annu Stropnickou a hostujícího Jana Mansfelda a Adama Jouru v alternaci s Eliášem Jeřábkem.
Důležitou složkou inscenace je hudba skladatele Ivana Achera, který s Martinem Františákem spolupracoval už na úspěšném titulu Hadry, kosti, kůže. „Acherovy skladby souzní s moderním jazykem adaptace, který se vzdaluje klasické poezii a blíží se současnému rapu či slam poetry,“ upozorňuje dramaturg David Košťák.
Děj se odehrává v minimalistické scénografii talentované výtvarnice Pavly Kamanové, která nechává vyniknout práci se světlem. Bohémskou pařížskou společnost dokreslují důmyslně pojaté kostýmy Marka Cpina, jehož inspirovala historie i současná haute couture.
