České politické strany v poúnorovém exilu aneb Politická emigrace v atomovém věku
Přesně tento název známé knihy jednoho z našich nejvýznačnějších exulantů a zakladatelů čtvrtletníku Svědectví, Pavla Tigrida, se hodí jako titul recenze na práci historika a politologa specializujícího se na československý exil po roce 1948 a krajanské komunity ve světě, zejména ve Spojených státech, Martina Nekoly. Jmenuje se ČESKÉ POLITICKÉ STRANY V POÚNOROVÉM EXILU a vydal ji Masarykův ústav a archív Akademie věd České republiky spolu s Nakladatelstvím Lidové noviny.
Člen Československé strany národně socialistické, poslanec a po únoru 1948 exilový politik František Klátil se vyjádřil následovně: „Exil je pohroma jako závěrečný akt pohrom předcházejících. Podobá se pohřbu, ani ten nejkrásnější nestojí za nic. Jen silní mužové, odolní větrům a nepohodám, mohou zachránit jeho čest a ideály, které nutně nemusí umřít s člověkem ani s generací. Exil, to není pouze zeď nářků, marných tužeb, údolí stínů a smutků. Exil je také služba a čestné poslání.“
Mocní exiloví hráči
Je všeobecně známo, že po „únorovém vítězství pracujícího lidu“ opustily z nejrůznějších důvodů svou vlast tisíce lidí, mezi nimiž pochopitelně nechyběli ani politici. Odcházeli ať už v oprávněných obavách o vlastní bezpečí, nebo proto, že se nehodlali smířit s nastolenými poměry a chtěli obnovit struktury předválečných politických stran nyní buď zakázaných, nebo proměněných v pouhé loutkové přívažky železnou rukou vládnoucí komunistické strany, jež si uzurpovala monopol na moc takřka ve všech sférách politiky, ekonomiky, silových resortů, kultury, sdělovacích prostředků apod. a nehodlala se o něj s nikým dělit.
Šestice českých exilových stran (národní socialisté, sociální demokraté, agrárníci, lidovci, národní demokraté a živnostníci) dokázala na přelomu čtyřicátých a padesátých let, pro něž se vžil termín studená válka, jež v některých etapách hrozila přerůst dokonce ve válku jaksi horkou, promlouvat do dění našeho politického exilu v Evropě i Severní Americe.
Od memoárů ke komplexnímu soupisu
Přestože fenomén politického partajnictví v exilových podmínkách tvoří nedílnou součást našich politických dějin, je až zarážející, jak málo publicistů se mu až doposud zevrubněji věnovalo. Nadto se v naprosté většině jednalo především o memoárovou literaturu, vedle níž ovšem existuje řada dílčích studií. Zdá se však, že jediný kompletní soupis exilových stran s jejich stručnou charakteristikou provedlo až v devadesátých letech minulého století Centrum pro československá exilová studia na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Martin Nekola, který pravidelně přednáší na amerických univerzitách, je pro recenzovanou práci důkladně vybaven a ozřejmuje leccos z minulosti ne tak vzdálené.
