Primavera Sound: Výročí v monstrózním stylu a větší než velké davy
Barcelonská hudební slavnost Primavera Sound, jedna z nejvýraznějších a nejrespektovanějších evropských hudebních přehlídek, zahájila ve čtvrtek 2. června (podobně jako naše velké festivaly po dvouleté pauze), svůj další ročník. Zrovna během pauzy ale měly proběhnout dvacáté narozeniny festivalu, což si pořadatelé rozhodně nemínili nechat ujít. Společně s koronavirovou absencí to způsobilo nadstandardní zájem publika. A ne, že by to bylo celé akci jen ku prospěchu.
Primavera, jak je název akce hovorově zkracován, mívala dlouhá léta kromě Barcelony (kde samotná akce probíhá tři dny v tradičním areálu, a dalších několik dní ji doprovázejí další menší akce po městě) ještě portugalskou edici v Portu, kde největší hvězdy znovu zahrály o týden později. S letošním s odstupem realizovaným výročím ovšem jako by organizátory postihly megalomanské sklony, a dalších “poboček” festivalu se nově objevilo hned několik.
Nejprve bylo kromě Barcelony a Porta nově oznámeno i americké Los Angeles, plánované na září, a později ještě přibyla trojice jihoamerických měst Sao Paulo, Buenos Aires a Santiago o víkendech v listopadu. A pro příští rok byla oznámena i expanze do hlavního města Madridu. Zdá se, že Primavera tím chystá dobýt, nebo spíš přebít, pozice putovního festivalu Lollapalooza. Ale aby toho nebylo málo, letošní dvacátý ročník byl i v samotné Barceloně roztažen do deseti dnů (!), kdy doprovodné akce spojují dva trojdenní pobyty v základním areálu.
Už před zahájením ve čtvrteční podvečer se táhla u hlavního vstupu dlouhá nudle několika tisíc lidí. A že to se zájmem nebude bez problémů, se ukázalo hned při podvečerním vystoupení americké hudebnice Kim Gordon, proslavené lety členství v kultovní kapele Sonic Youth. Ta totiž zahrála v jediném krytém sále festivalu Auditori RockDeluxe, připomínajícím pražský hlavní sál Kongresového centra. Ještě než pořadatelé otevřeli jeho vchod, fronta ve čtyř až pětistupech, bleskurychle narostla na zhruba 300 metrů. Jen dostat se dovnitř tak kvůli vstupním kontrolám, trvalo okolo půl hodiny. Velmi experimentální set, plný psychedelických repeticí a hlukových erupcí, oproti album prakticky prostý elektroniky, byl každopádně všem odměnou a právem sklidil mohutný aplaus.
Primavera ráda vzdává hold nenápadným, ale důležitým jménům z minulosti, stejně jako zve i zcela čerstvé objevy. K těm prvním rozhodně patřili newyorští indierockeři Les Savy Fav: energický, místy trochu hysterický, ale zároveň i dostatečně melodický propletenec kytarových motivů, i po letech stále funguje. To z podobného ranku pocházející Pavement, kteří zahráli až v pozdních hodinách a byli rozhodně za výrazně větší hvězdu, spíš působili trošku vyčichle a jako by si byli vědomi, že léta jejich slávy už jsou dávno pryč.
K festivalu neodmyslitelně patří i silné ženské hlasy. Country načichlé Faye Webster či Kacey Musgraves, stejně jako indie-rocková Sharon Van Etten, přilákaly k pódiím desetitisíce návštěvníků a kromě šarmu a krásy předvedly i vynikající hudební vystoupení. Každá z nich nenechala na pochybách jak silnou je hudební osobností, každá nabídla trochu jinou formu procítěné hudební výpovědi a každá i sypala silné a zpěvné melodie doslova z rukávu. Dá se říct, že kterákoli z nich by byla jasnou hlavní hvězdou i těch největších hudebních přehlídek u nás.
To letité kapely Yo La Tengo či Dinosaur Jr. potěšily spíš pamětníky a fajnšmekry. Těm mladším ale mohly hravě dokázat, odkud často čerpají jejich stejně mladí idolové a také to, že hudba zvaná alternativní, vůbec nemusí být nestravitelná, a často má chytřejší a nápaditější melodie, než mnohý popový zpěvák. A že ač jsou jejich členové už pokročilého věku, stále hrají s radostí, a dokážou si slušně zařádit.
Ačkoli program prvního dne nebyl zdaleka tak bohatý jako dva následující, přesto se vše stíhat nedalo. Pomineme-li mnoho teprve o přízeň bojujících mladých formací a bohatý program elektronické taneční scény, která je přímo na mořské pláži areálu Parc Del Forum jakýmsi festivalem ve festivalu, bylo možno - na rozdíl od autora těchto řádků - dát přednost i dalším velkým hvězdám: raperovi, vystupujícímu jako Joey Bada$$, zasněným poprockerům Tame Impala, elektronickým Black Midi, mistrům něžných uspávanek Cigarettes After Sex, nebo popové dračici Charli XCX. Vše se ale stíhat nedá.
Program dalšího zahájeného ročníku tak byl tradičně skvělý a natolik žánrově pestrý, jak to zatím bohužel žádný český kolega ještě neumí. Negativa se nečekaně objevila jinde - pokud festival oznámí, že je vyprodaný, dá se předpokládat, že bude plno. Pořadatelé Primavery ovšem letos pustili do areálu tolik lidí, že u těch nejočekávanějších hvězd docházelo k totálnímu zahlcení, nadměrným davům, kde už pobyt byl docela nebezpečný, protože docházelo navzdory venkovnímu festivalu k obřím tlačenicím, kde např. pád na zem by znamenal velmi pravděpodobně jisté ušlapání a třeba srdeční kolaps uprostřed “kotle” pod pódiem silnou pravděpodobnost, že záchranáři se k dotyčnému dostanou až po desítkách minut. To, že se nikomu nic nestalo, lze nakonec přičítat klidné středomořské nátuře, kdy lidé až na výjimky na sebe nebyli nevraživí, natož agresivní a útrapy statečně snášeli.
To ale nic neměnilo na tom, že navzdory tomu, že u každé scény bylo několik desítek stánků s občerstvením, přesto u každého byly mohutné fronty v déli několika desítek metrů a tak jisté čekání v řádech desítek minut. Což při klimatu, kdy teplota i po půlnoci převyšovala dvacet stupňů, a v odpoledním žáru než zapadlo slunce, docházelo k dehydrataci velmi rychle, opravdu není nic zanedbatelného.
Na další dny má letošní Primavera nachystánu neméně početnou porci hvězd. Pár z nich uvidíme i u nás na přehlídkách Metronome nebo Colours of Ostrava, ale nádherný areál na břehu moře a přítomnost krásného města s úžasným historickým centrem, k nám nikdo přivézt nedokáže. I proto má výlet i na tak vzdálený festival svůj smysl a lze ho hudebním nadšencům jen doporučit.
