V inscenaci Commander převádí režisér Viliam Dočolomanský do uměleckého tvaru temný fenomén: radikalizaci dětí na internetu

V inscenaci Commander převádí režisér Viliam Dočolomanský do uměleckého tvaru temný fenomén: radikalizaci dětí na internetu Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Heavy Mental: Radikalizace dětí na internetu v uměleckém podání režiséra Viliama Dočolomanského

VERONIKA BEDNÁŘOVÁ

V dubnu 2020 dopadla policie vůdce mezinárodní neonacistické organizace, který působil on-line pod profilem Commander. Skrýval se za ním třináctiletý kluk. Údiv a otázky, jež tato zpráva vyvolala, uvedly do pohybu umělecký projekt mezinárodního divadelního studia FARMA V JESKYNI. Zahrnuje představení, film s dětskými herci, výstavní instalaci, edukační videa a workshopy. Commander má premiéru v pondělí 13. června v pražském Centru současného umění DOX v režii VILIAMA DOČOLOMANSKÉHO (47), zakladatele a dlouholetého šéfa Farmy v jeskyni.

Jak jste se o Commanderovi ­dozvěděl?

Z článků v médiích. Postupně jsem zjišťoval, jak všechno funguje. Že se různé extremistické organizace aktuálně zaměřují na děti už od osmi let, prostřednictvím on-line komunikace je postupně izolují od jejich okolí a ideologizují je. Snažil jsem se těm dospívajícím vlézt do hlavy a uvědomit si, co je k radikalizaci vede. Z jejich chatů je cítit frustrace z politického vedení světa, hledání, komu věřit… Dětský on-line extremismus je zkrátka nový společenský fenomén, který se snažíme přetvořit do uměleckého díla.

„Asi se zabiju, než mi bude třicet.“ – „Cool. Tak hlavně vem někoho s sebou.“ – „Láska je láska a sračky.“ – „Ať žije nenávist!“ – „Proč necháš svou ségru chodit s tím židákem?“ – „Vždycky jsem ozbrojenej aspoň nožem…“ Jak tyhle repliky z mezinárodní ­neonacistické on-line organizace, které zazní ve vašem filmu, snášeli vaši dětští herci?

Casting trval dva týdny. ­Vybíral jsem z velkého množství dětí a pak s nimi asi dva měsíce pracoval. Lidé z filmového štábu za mnou chodili a říkali, že jsem se zbláznil, že žádný filmový režisér takhle dlouho nezkouší. A já jim odpovídal, že mou výhodou je, že jsem původně divadelník. Děti byly skvělé, k tomu nás podpořili rodiče, kteří souhlasili s tím, aby jejich potomci tyhle příšerné věci ve filmu říkali. Byl to projekt hodně na hraně, navíc se natáčel za covidu: během celé pandemie jsem si četl neonacistické chaty a dával je do úst dětem… Byl to „heavy mental“, ale taky je v tom hodně humoru, natáčení nás bavilo, štáb byl výborný. Všechno, co ve filmu slyšíte, jsou citace z chatů, které jsem měl k dispozici – nic jsem nepřidával.

Ve vašem filmu mě překvapil dětský obdiv k maskulinitě. Vás ne?

Všichni víme, že žijeme v krizi maskulinního světa, jehož myšlení a systémy už nefungují. Silové řešení politických a ekonomických situací je krátkozraké, dezinformace a honba za profitem na úkor hodnot se prostě vždycky nakonec obrátí proti nám, proti budoucnosti. Politický populismus, poháněný těmito cíli pod vedením psychopatických osobností bez empatie, způsobuje, že je naše společnost nevyzrálá a slepá. Pokud je dítě v nedobrém domácím prostředí a zároveň je frustrované z toho, co se děje okolo něj a ve světě obecně, hledá pevný bod, kam by mohlo patřit a s čím by se mohlo ­identifikovat.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!