Nositelka Nobelovy ceny nedorazí. Po Ljudmile Ulické z programu Světa knihy mizí i Světlana Alexijevičová
Na festivalu Svět knihy, jenž začíná již zítra, jsem chtěla nejvíc ze všeho mluvit se Světlanou Alexijevičovou a znovu, po šesti letech, s Ljudmilou Ulickou. Ruská prozaička do ČR nemůže kvůli žádosti o azyl v Německu, běloruská nositelka Nobelovy ceny za literaturu náhle onemocněla a nepřijede. Organizátoři mohou být rádi, že jsem si nenaplánovala rozhovor s dalšími nejvýznačnějšími hosty. Zřejmě by nedorazili...
„Drazí přátelé, je mi velmi líto, že z důvodu své nemoci s Vámi nemohu být v Praze,“ píše z nemocničního lůžka Světlana Alexijevičová. „Ráda bych uvedla, že ukrajinská delegace spisovatelů, reprezentující tuto statečnou zemi, kterou všichni obdivujeme a v jejíž vítězství věříme, si zaslouží Cenu Jiřího Teinera. Ukrajina je dnes v čele boje proti ZLU. A musí vědět, že jsme s ní,“ končí své řádky s tím, že Cenu Jiřího Theinera, jíž se měla stát laureátkou, věnuje ukrajinské delegaci.
Politický hlas spisovatelů
Zmíněné ocenění pokračuje v odkazu Jiřího (George) Theinera, jenž podporoval svobodu projevu a veřejně upozorňoval na její porušování. Od letošního ročníku se dle slov dramaturga Světa knihy Guillauma Bassetta zaměří na osobnosti, které jsou hlasem svobody proti cenzuře a pro demokracii: „Vnímáme důležitost veřejných projevů spisovatelů v době zmatků – zvláště toho, do kterého nás Putin ponořil,“ říká kulturní manažer a básník francouzského původu Guillaume Bassett. „Víme, jak může být hlas spisovatelů politický a jak se mohou postavit proti propagandě, alternativním faktům a postpravdě, které nedemokratičtí vůdci používají proti lidem. I tak veletrh přivítá celou plejádu významných zahraničních autorů,“ odkazuje na program se zahraničními hosty. Mezi nimi najdeme jak tucet literátů z Itálie, tak hongkongského aktivistu, politika a bývalého studentského vůdce Nathana Lawa Kwun-chunga či kupříkladu známou kanadskou autorku thrillerů Shari Lapenu, s níž vám v některém z letních čísel Reflexu přineseme rozhovor.
Reflex na Světě knihy
Sedmadvacátý ročník mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu se kvůli dlouho odkládané rekonstrukci nebude konat v pražském Průmyslovém paláci, jak bylo v posledních letech zvykem, ale v dolní části Výstaviště v montovaných halách a stanech: podél Stromovky a Planetária tedy zahnete mírně doleva a pak dolů. Ve dnech 9.–12. června se vám tu mimo jiné dostane četných ochutnávek z italské literatury i gastronomie, výrazných slev na koupi knih nových i úplně nejnovějších, autorských čtení i autogramiád desítek českých spisovatelů i sedmdesátky zahraničních autorů a dalších kulturních osobností.
Členy redakce Reflexu jako každoročně potkáte mezi knižními stánky; budeme si kupovat knihy, pořizovat rozhovory a také s literáty diskutovat před očima veřejnosti. Dovolte mi pozvat vás ve stručnosti na tři debaty, které mám tu čest moderovat.
V pátek 10. června od 13 hodin budeme v Ateliéru Evropa s italskou prozaičkou Violou Ardone hovořitt mimo jiné o trpkém údělu sicilských a dalších venkovských žen z chudého italského jihu v průběhu 20. století. Před třemi lety se neapolská rodačka celosvětově proslavila Vlakem pro děti, románem, jenž popisuje události, o kterých ani mnozí Italové moc nevědí. Těsně po druhé světové válce byl jih Itálie na pokraji hladomoru a vláda zorganizovala speciální akci připomínající trochu z Prahy vypravované vlaky Nicholase Wintona: vybrané italské děti z nejchudších rodin byly vlakem poslány na sever, kde se o ně postaraly místní rodiny... Ve svém novém románu dospívání Nejsem jako džbán – vyšel právě nyní – popisuje Viola Ardone život, rodinné vztahy a krušný úděl Olivy Denarové, kterou poznáváme jako patnáctiletou dívku z malé sicilské vesnice. Je to ne jak z jiného století a z jiné evropské země, ale jak z jiného tisíciletí a země na tisíce kilometrů vzdálené – probíhají tu svatby naslepo u nezletilých, krevní msta, vraždy ze cti, reparační manželství. Příběh popisuje mimo jiné to, jak se na vesnicích a snad i leckde ve městech nakládalo se znásilněnými dívkami.
Rovněž v pátek, od 19 hodin, budu s Biankou Bellovou, oceňovanou autorkou Jezera, Mony či povídek Tyhle fragmenty, mluvit o její nejnovější knize, letošní novele Ostrov, jež zaznamenala četné a kromobyčejně příznivé reakce recenzentů. Nejvíc a nejmileji jsem jakožto redaktorka zmíněné knížky byla překvapena recenzí profesora Petra A. Bílka, který ve svých recenzích současné české literatury nejde pro ostrý výraz a odsudek daleko. Ten v květnovém čísle Hosta napsal, že "právě toto setrvalé doznívání čtenářského zážitku v hlavě je ostatně důvodem pro pocit, že Bianca Bellová sepsala dosud svou nejlepší knihu". Její příběh, pocta vyprávění jak z pohádek tisíce a jedné noci, se odvíjí v několika liniích na Ostrově, jemuž vládne kněžna Núrit a po letech se na něj vrací kupec Izar. Er-formové vyprávění je prokládáno pasážemi z Izarových deníků a do toho ještě sledujeme syna místního hovnaře, Kluka.
V sobotu 11. od 14 hodin pak budeme v Autorském sále diskutovat s již zmíněnou Violou Ardone a její kolegyní Stefanií Auci o psaní historické prózy, o významu dějin při vyprávění příběhů a třeba také o rešeršních postupech a důvěře v orální tradici. Stefania Auci se narodila v Trapani a žije v Palermu a je autorkou dvou románů o významné sicilské rodině Floriů, která ovlivnila dějiny Itálie. V prvním díle Ságy rodu Floriů chudí přistěhovalci z Kalábrie dobyli Palermo, druhý díl, Lvi na výsluní, se v roce 2021 stal vůbec nejprodávanější knihou v Itálii; před pár dny knihu v překladu naší nejvýznamnější italianistky, Alice Flemrové, vydalo nakladatelství Metafora.
