Kalvín s luterem, ten zas s katolíkem. Povstání českých stavů v mezinárodních souvislostech
Zdálo by se, že o povstání českých stavů roku 1618 proti panování Habsburků, jež odstartovalo ještě mnohem závažnější konflikt, a to třicetiletou válku, mající pro střední Evropu mnohem vražednější a dlouhodobější následky než oba světové konflikty dohromady, již bylo napsáno a řečeno vše.
Autorská trojice Václav Bůžek–Pavel Král–Kateřina Pražáková nás však v sice útlé, ale zato obsahově hutné knížce ČESKÉ STAVOVSKÉ POVSTÁNÍ, nesoucí podtitul Mezi Prahou, Drážďany, Heidelberkem, Londýnem a Mnichovem a vydané v Knižnici Dějin a současnosti, přesvědčí o opaku. Zaměřila se v ní na politickou komunikaci mezi českými zeměmi a mocenskými středisky jak příznivců stavovského povstání, rekrutujících se hlavně z řad protestantů, tak jeho spíše neutrálních pozorovatelů, ale také přímých odpůrců, tedy hlavně katolíků. (Není tajemstvím, že katolická církev tvořila v podunajské monarchii jeden z hlavních pilířů režimu, a to až do rozpadu Rakousko-uherské říše následkem porážky v první světové válce. Katolické víře tradičně nepříliš holdující, rebelující husitští Češi na tom měli nemalý podíl.)
Mnohost věr
Autorská trojice těžiště své práce věnovala komunikaci nekatolických stavů s říšskými knížaty různého náboženského přesvědčení. Vždyť zatímco například falčtí kurfiřti Fridrich IV. a Fridrich V. se otevřeně hlásili ke kalvinismu, kurfiřti saští – Kristián II. a Jan Jiří I. – náleželi k luteránům. To naopak bavorský vévoda Maxmilián I. zastupoval ve Svaté říši římské, rozkládající se ve střední Evropě v letech 962 až 1806, kdy ji zrušil císař František I. Rakouský poté, co Napoleon Bonaparte založil Rýnský spolek, radikální katolicismus.
Rodinné vazby Fridricha V. přispěly k tomu, že v knížce je věnován patřičný výklad politickým krokům anglického krále Jakuba I. a jeho pohledu na české stavovské povstání.
Autoři čerpali hlavně z nevydaných zdrojů v anglických a německých archívech, jež naše historická věda až dosud přecházela spíše bez větší pozornosti. O to je tato práce cennější.
Doba temna? Možná zároveň spása
Závěrem si nelze odpustit snad až kacířskou poznámku. Od 19. století převládá v naší veřejnosti mínění, že po porážce stavovského povstání na Bílé hoře 8. listopadu 1620 následovala v českých zemích doba temna, jak ji ve svém románu zachytil Alois Jirásek. Je nicméně historicky spravedlivé přiznat si, že po případném vítězství protestantských stavů by v tomto prostoru zřejmě nikdo nemluvil česky, neboť by nastoupila nejtužší germanizace. Dějiny zkrátka nikdy nejsou jen černobílé.
