Prostej člověk se blbě hraje, není tam moc za co vzít, říká o své nové roli Michal Isteník

Jaké měl snímek na Berlinale přijetí?

Měli jsme několik potlesků na otevřené scéně, což mi udělalo obrovskou radost, protože jsem na film velmi pyšný. Čekal jsem, že tamní mezinárodní publikum přečte ty moderní a trendy témata, jako je manipulace veřejným míněním, fake news nebo dezinformace. Věděl jsem, že pochopí vztah Standy a jeho manželky Jany nebo Standy s Broňou. Ale překvapilo mě, že diváci ve filmu našli i humor a strašně se smáli. On je tam podle mě velmi chytře skrytý, není to žádná prvoplánová crazy komedie.

Témata, jako jsou fake news, nabyla na ještě větší aktuálnosti během covidu. Promítla se do filmu nějak?

Hlavně provozně, natáčeli jsme během druhého lockdownu. Námět inspiroval především Jaromír Balda (penzista, který spáchal teroristické útoky na železnici s úmyslem vyvolat mezi lidmi strach z islamistů; pozn. red.). Ale covid tenhle způsob myšlení určitě posílil. Včera za mnou na nádraží přišel pán, který mě asi znal z televize, a začal si se mnou povídat, o což jsem já úplně nestál. Ptal se mě, proč jsme my herci mlčeli. Já říkám: Jako kdy? No za toho covidu, jak si vymysleli tu nemoc. Říkám: Kdo si ji vymyslel? Prý vlády celého světa! No co s tím máte dělat?

S vámi se hodně dávali lidé do řeči hlavně poté, co vás proslavila postava výčepního Edy ze seriálu Most! Nesnášel jste to dobře. Už to opadlo?

Už jo, i když pro hodně lidí jsem Edou pořád. Jsem Edovi vděčný za hodně věcí, ale jeho velká nevýhoda je, že hojně oslovuje i skupinu lidí, se kterou já jako člověk nemám nic společného. Tihle lidé mi tykají, objímají mě a obracejí se na mě s xenofobními a homofobními tématy. A já mám problém jim vysvětlit, že jsem asi ten největší liberál na světě a že je mi jedno, kdo s kým spí nebo co dělá, dokud je ohleduplný k ostatním. Možná proto mi bylo tak dobře v Berlíně, protože tam můžete být natření nazeleno, a skákat po jedné noze, ale lidi to nepohoršuje. Pokud jim neskočíte přímo na nohu.