Spoléhat na zmražení a život na Marsu je nesmysl, musíme vyřešit jadernou bezpečnost a fanatismus
Co čeká lidstvo v nejbližších desetiletích? Jak jeho osud můžou ovlivnit exaktní vědy? To jsou hlavní otázky, které řeší kniha O budoucnosti: Vyhlídky lidstva. Jejím autorem je uznávaný britský kosmolog a astrofyzik, bývalý prezident Královské společnosti a člen Sněmovny lordů Martin Rees.
Kniha Martina Reese nepřináší žádná zásadně překvapivá či převratná odhalení, ale vyznačuje se umírněným přístupem. Na rozdíl třeba od Kakuovy publikace Budoucnost lidstva: Náš úděl mezi hvězdami Rees v publikaci O budoucnosti: Vyhlídky lidstva (v překladu Jany Krtkové ji právě vydala Academia) příliš nefantazíruje o rychlé kolonizaci jiných planet, například o vybudování komunit na Marsu. Místo toho autor i do češtiny přeložených knih Osudová přitažlivost gravitace nebo Náš neobyčejný vesmír jasně říká: myslet si, že vesmír nabízí únik z problémů na Zemi, je „nebezpečný přelud“; naše problémy prostě musíme vyřešit tady.
Zmražení nám problémy nevyřeší
Nijak nadšený není autor ani z počínání těch, kteří si svoje těla (nebo jen hlavy) nechávají zmrazit. Až hypoteticky budou za stovky let rozmražena (a případně i přivedena k životu), octnou se tito lidé „ve světě, ve kterém budou cizinci – uprchlíky z minulosti“, jemuž vůbec nebudou rozumět. Možná se s nimi bude jednat shovívavě, se stejným pocitem, jaký máme my například vůči žadatelům o azyl nebo vůči amazonským domorodcům, kteří byli vytlačeni ze svého známého prostředí. Ovšem tato „rozmražená těla“ budou budoucí generace zatěžovat na základě své volby, „takže není jasné, kolik ohledů si zaslouží“, varuje nikoli bezdůvodně Rees.
Co je složité, je větší hrozbou
Co se týká možných nebezpečí, která nám hrozí, vyjadřuje se Rees relativně optimisticky (nebo nikoli alarmisticky) například ke kolizím s asteroidy. To je totiž podle něj jedna z mála hrozeb, kterou můžeme kvantifikovat – a být si jisti, že je nepravděpodobná. (Ostatně, jakkoli se to může zdát divné, jedny z nejlépe pochopených fenoménů se podle něj nacházejí daleko v kosmu.) Naopak cokoli živého je podle autora těžko predikovatelné. Pokud vezmete velký krystal a rozštípete ho, bude to jen malá změna.
Také hvězda je bez ohledu na rozměry „dost jednoduchá“. A dokonce i černé díry jsou jednou z nejjednodušších entit v přírodě: „Mohou být přesně popsány rovnicemi, které nejsou o nic složitější než ty, které popisují jednotlivý atom“. Naopak vnitřní struktura živočicha je komplikovaně propojená na několika různých úrovních – od bílkovin v jednotlivých buňkách až po končetiny a hlavní orgány. Pokud ho rozsekáte, svoji podstatu si nezachová. Zvláště lidé jsou daleko složitější než atomy nebo hvězdy.
Jaderná krize, fundamentalismus, fanatismus
Největší hrozby i proto pro lidstvo představují sami lidé: nejen naše neekologické chování, ale například i nějaký nevyrovnaný „samotář“ s odbornou znalostí biotechnologie, který by uvěřil, že je na planetě až příliš mnoho lidí. Nebo příchod nějaké nové „karibské jaderné krize“, se kterou se půjde yypořádat méně šťastně než v roce 1962. „Téměř existenciální jaderná hrozba je jen stěží zažehnána,“ psal Martin Rees v originále své knihy roku 2018, a jeho temná předpověď se kvůli ruské invazi na Ukrajinu zdá nebezpečně blízko naplnění asi dříve, než tušil.
Kvůli tomu všemu autor rozhodně nechce spoléhat na omezené schopnosti a možnosti vědců a vyzývá: „Musíme myslet globálně a racionálně – vybaveni technologiemi dvacátého prvního století, ale vedeni hodnotami, které věda sama o sobě nabídnout nemůže.“ Do boje chce přitom přizvat i aktéry, které jiní vědci typu Richarda Dawkinse coby nepolepšitelné zpátečníky radikálně odmítají: spojence Rees hledá i v tradičních náboženských systémech a volá po vytvoření aliance „proti fundamentalismu a fanatismu“. (Například u katolické církve oceňuje, že překlenuje politické rozdíly, má „dlouhodobou vizi“ a zaměřuje se na péči o chudé.) Sám Rees se označuje za praktikujícího, ale nevěřícího křesťana, který je ochotný zúčastnit se občas i rituálů anglikánské církve, jež jsou mu od raného dětství důvěrně známé. A ač vzděláním přírodní vědec, nemá problém souhlasně citovat spisovatele typu H. G. Wellse. Reesova kniha je v tomto směru smířlivá a realistická, ale právě proto prozíravá a moudrá.
