Navrátilka a ty druhé. Italská prozaička o matkách, dcerách a penězích nejen v krásné literatuře
Donatella di Pietrantonio (59) je jednou z nejpozoruhodnějších italských autorek současnosti. Vedle praxe dětské zubařky (ordinuje třikrát týdně!) publikuje oceňované romány překládané do pětadvaceti světových jazyků. Například Navrátilku (česky ji v překladu Mariny Feltlové vydalo Argo roku 2018) o třináctileté holčičce, kterou v 70. letech minulého století náhle vrátí dobře situovaní pěstouni na abruzzský venkov k původní rodině, chudé a komplikované. Nejnovější Návrat do Borga Sud (vyd. Argo, 2021), zasazený do starého přístavu na okraji města Pescara, pak vypravuje silný, emotivní příběh Navrátilky a její nalezené, posléze opět ztracené a pak za dramatických okolností znovu objevené sestry Adriany.
Ve všech vašich knihách hraje hlavní roli mateřství, konkrétně se jedná o problematický vztah mezi matkou a dcerou. Matka nepředstavuje bezpečný přístav, často mentálně i fyzicky absentuje, případně nedokáže vůči dceři dostatečně projevit city. Proč je pro vás toto téma natolik literárně nosné?
Téma mateřství a vztahu s rodiči se pro mě stalo obsesí, táhne se se mnou už od mých prvních knih, které ještě nebyly přeloženy do češtiny: Moje máma je řeka a Má krásko. Váže se k mému traumatu, z něhož dlouhodobě vycházejí všechny knihy, které jsem napsala. Moje matka pracovala v zemědělství a byla sice fyzicky přítomná, ale mentálně zůstávala připoutána k práci. Emočně pro mě nebyla.
Navrátilka, váš nejznámější román, se odehrává ve vašem rodišti, italském regionu Abruzzo v 70. letech minulého století. V té době se Itálie potýkala s velkými ekonomickými a politickými problémy, které se zásadně propisují do osudů hlavní hrdinky…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
