Živago, Gulliver, Garin. Fantasmagorické puzzle z blízké budoucnosti
Když v roce 1995 vyšel v češtině překlad románu Vladimira Sorokina (*1955) Třicátá Marinina láska, bylo jasné, že k plejádě oblíbených starších ruských autorů (od Andrejeva k Bulgakovovi a Platonovovi) je třeba přidat nové jméno. A každá jeho další přeložená kniha jen dokazovala, že tento vystudovaný odborník na ropu a zemní plyn má neobyčejnou schopnost využívat postupy ruské literární satiry a fantastiky, variovat tamní byliny a klasiku, celé to propojovat neotřelými nápady a hříčkami a současně odkazovat na aktuální ruskou i mezinárodní situaci. A také má v malíčku postmodernistické finty. V české literatuře bychom těžko mohli nalézt někoho podobného; snad nejvíce se Sorokinovu stylu blíží Richard Popel s řadou knih o Gajstovi – ale kdo tady vlastně Popela zná.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!