Na prestižní festival v Benátkách se chystá hned pět českých či částečně českých filmů
Vždycky je na co nadávat, a tak se i vždycky říkalo, že český film je v krizi. Často i byl. Ale zároveň se ho týká i řada dobrých zpráv, jako například teď: Benátky, jedna z nejprestižnějších filmových přehlídek na světě, uvedou hned pět projektů, které jsou pevně vrostlé do naší kinematografie a zároveň mají výrazný mezinárodní přesah.
V červenci se na festivalu v Karlových Varech prezentovaly manifesty o krizi českého filmu a žehralo na osekávání financí v programu pobídek, v České televizi i v tuzemské pobočce HBO. Koncem srpna začíná festival v Benátkách, jedna z nejprestižnějších filmových akcí na světě, a Česko tam má přitom hned pět zástupců.
Režisér Michal Blaško, který se letos účastnil Berlinale s minisérií Podezření a předtím Cannes s kraťasem Atlantida, 2003, v benátské sekci Orizzonti uvede svůj celovečerní debut Oběť. Koprodukční drama, na němž se podílela dlouhodobě úspěšná tuzemská společnost nutprodukce, se odehrává v prostředí ukrajinské menšiny v Česku. Soutěžního pásma Venice Immersive se zúčastní animovaný snímek natočený pro médium virtuální reality Tmání, na němž spojili síly režisér Ondřej Moravec, animátorka Bára Anna Stejskalová a producentka Hana Blaha Šilarová. Autobiografický počin zachycuje, co se odehrává v hlavě mladého člověka, který prožívá depresi, a zjišťuje, jak s těmito stavy bojovat. Drama Běžná selhání, jež podle scénáře Kláry Vlasákové natočila rumunsko-maďarská režisérka Cristina Groșanová, bude mít světovou premiéru v sekci Giornate degli Autori. Ve feministické dystopii o ženách tří generací hrají Taťjana Medvecká, Beáta Kaňoková či Nora Klimešová. Čtvrtý zástupce, koprodukční Obzor rumunského režiséra a scenáristy Mihaie Mincana, se inspiroval skutečným příběhem Rumuna, který cestoval přes Atlantik jako černý pasažér. A v sekci restaurovaných filmů, jíž se ČR účastní pravidelně, bude uvedeno trezorové Ucho Karla Kachyni.
Mezitím se dokonce podařilo trochu vyspravit i zmíněnou situaci s pobídkami. Nikdo neříká, že situace české kinematografie je růžová, ale právě proto není dobrých zpráv nikdy dost.
