Hotel Royal: Když si v luxusním hotelu v srdci Londýna odříhne drak
Snad poprvé za mnohaletou existenci pravidelní rubriky Reflexu Knižní čtvrtek vám její recenzi přinášíme už v úterý. Důvodem je oslava kvalitního románu ambiciózního autora: Jan Folný právě z rukou šéfredaktora Reflexu Marka Stoniše převzal Literární cenu týdeníku Reflex za svou knihu s názvem Hotel Royal.
Ačkoliv je pravděpodobné, že Jan Folný(* 1977) napsal či alespoň začal psát svůj nový román Hotel Royal (vyd. Knižní klub, 288 stran) předtím, než HBO zveřejnila seriál Bílý lotos o strastech a slastech zhýčkaných zbohatlíků v luxusním havajském hotelovém resortu, v Literární ceně týdeníku Reflex uspěl tento román až letos, rok poté, co zmíněný seriál opěvovali diváci a kritici po celém světě. A srovnání s Bílým lotosem se Folného vyprávění odehrávající se v opulentním hotelu v centru Londýna jen tak nevyhne.
Ve svých předchozích prózách se Jan Folný ukázal jako autor, který dovede o překot chrlit někdy přiléhavé, někdy mírně nevkusné popisy erotična ve všech jeho fasetách, do jehož díla silně proniká zkušenost českého emigranta žijícího ve Velké Británii a který píše svižně a chytlavě. To vše se potvrzuje i v právě vycházejícím románu Hotel Royal. V centru této téměř třísetstránkové prózy stojí titulní hotel, svébytný mikrokosmos s vlastními pravidly.
Pro hrst liber
Román se skládá z několika linií, jejichž vypravěči či protagonisté jsou z většiny zaměstnanci hotelu. Najdeme mezi nimi uklízečku, nočního manažera či třeba portýra. Každý tráví v práci víc času, než by bylo zdrávo, každý má jiné ambice. A každý se obohacuje, jak je v jeho možnostech. Zatímco uklízečka si prostřednictvím všelijakých levot odnese maximálně pár liber navíc, nočnímu manažerovi suma nasbíraných peněz v průběhu nekonečné směny pěkně nabobtná.
Hotelový svět, který Jan Folný přibližuje velice sugestivně, se tak jeví jako skrz naskrz prohnilý, což je ještě zvýrazněno pohledem do vyšších pater hotelového vedení, jejichž vrchol okupuje izraelský majitel s perverzními sexuálními choutkami. Vyprávění však akcentuje především postavy z nižších pater hotelové hierarchie. A slovo hierarchie je na místě. Sledujeme totiž, jak se tu šlape na krk řadě tvrdě pracujícím povětšinou emigrantům, kteří – aby v jedné z nejdražších evropských metropolí vyžili – odhodili tituly z vysokých škol, ambice a občas i důstojnost a kterým nekončící kolotoč neplacených přesčasů a dojíždění odnímá cokoliv, co by se snad blížilo smysluplnému osobnímu životu.
Vražda v hotelu Royal?
Podobností mezi Bílým lotosem a Hotelem Royal je více. Nejenže obě díla přibližují do jisté míry absurdní fungování mikrosvěta, do nějž se ti méně majetní můžou dostat pouze zadním vchodem jako recepční, uklízečky či údržbáři. V obou vyprávěních také figurují mrtvoly, které do pečlivě budované, sterilní pohody vnášejí stopy chaosu. A stejně jako tvůrci Bílého lotosu i Jan Folný s tímto motivem naložil poněkud cynicky. Kdo by čekal detektivní pátrání či snad katarzi, bude překvapen, jak kvapně se se „svými“ mrtvolami autor vypořádal. Pro někoho to bude dost možná zklamání, je to však spíše podtržení prospěchářského, vypočítavého a často i krutého prostředí, které autor v knize přibližuje.
Šimrat štiku
Slabinou románu je trochu nevyvážená kvalita jednotlivých monologů. Zatímco například part nočního hlídače je v dobrém slova smyslu strhující, ten uklízeččin je příliš překotný. A vzhledem k tomu, že kompozice prózy je celkem volná, některé části působí zbytně. Kdyby autor do knihy pustil omezenější množství postav a epizod, románu by to nejspíš prospělo. I tak se ale jedná o nápaditou, svižně napsanou prózu, kterou člověk stěží odkládá. Mimo jiné proto, aby se dozvěděl, jaké všechny výrazy označující masturbaci si pro něj Jan Folný připravil. Hotel Royal je totiž nejen místem veškerých představitelných levot, ale také prostorem, kde se „šimrá štika“ a kde se „nechává odříhnout drak“ – občas i v pracovní době.
