Smutné obrazy z Rus: Debutový román Jany Guljuškiny Jolka je prozatím prozaickým objevem roku
„Ptám se na válku a zjišťuji, že vlastně neskončila, že pro zdejší lidi je součástí současnosti. Válka jako něco svatého, něco podstatného, klíč k porozumění ruskému já. Jediný světlý moment vlastních dějin? Vítězství! Jediný světlý moment vlastní sebeúcty? Hrdinství! Vítězství ne se Stalinem, ale Stalinovi navzdory!“
Poslední dobou se objevila spousta expertů na Rusko. Jejich texty jsou sice mnohem erudovanější než výkony západních sovětologů či kremlologů z dob SSSR, nicméně úplně by stačilo vrátit se k dílům starším, v nichž už všechno napsáno je. Třeba k tolik diskutovanému eseji Duše Ruska od N. A. Berďajeva (1915, česky knihu vydalo nakladatelství Petrov roku 1992). Jenže výše citovaná ukázka je z debutu vystudované rusistky Jany Guljuškiny (* 1984). Že román Jolka (vyd. dybbuk) vyšel právě teď, je náhoda. To víte, náhody jsou sakra nebezpečné…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
