Stephen King slaví 75. narozeniny. Okouzlující všeuměl, který je sám sobě žánrem, měl těžké začátky
Stephen King slaví pětasedmdesáté narozeniny. Což je důležité, protože King je důležitý. Každé šestileté dítě ví, že Stephen King je autorem hororů. Každý středoškolák ví, že Stephen King je mnohem víc než jen spisovatelem hororů a že je velice obtížné ho škatulkovat. A každému, kdo se trochu zajímá o literaturu, je jasné, že za našeho života se pravděpodobně nedozvíme, co vlastně Stephen King je.
Jeho příběh doslova začíná v obytném přívěsu, kde bydlí se svou ženou Tabithou a miminem. Zatímco ona učí na střední a po večerech prodává donuty v rychlém občerstvení, Stephen přes den pracuje jako údržbář a v noci pumpaří. Do práce jezdí rezavým Buickem, který drží pohromadě jen díky extenzivnímu množství lepicí pásky. Svůj první román píše King na manželčině psacím stroji, který je šikovně umístěn mezi pračku a sušičku. Píše o svátcích a když Tabby přebaluje.
King je splněným americkým snem
V roce 1973 má za sebou King tři nevydané romány a pár publikovaných povídek. Píše další povídku, ale nejde mu to, takže zmačká tři popsané papíry a hodí je do koše. Je to Tabby, která je vyloví a přečte si je. „Je to dobrý,” říká. „Pokračuj.” Z třístránkové povídky se stává novela pojmenovaná po ústřední hrdince – Carrie.
Carrie se prodalo téměř čtyři sta milionů kusů a byla zfilmována dvakrát. A to je jen jedna z osmdesáti knih, které vydal do doby svých pětasedmdesátých narozeninám. Takže… se to pravděpodobně do konce roku ještě pětkrát zvýší, jak sám rád s úsměvem říká. V současnosti je někdejší údržbář čtvrtým nejbohatším spisovatelem na světě. Jeho majetek se odhaduje na půl miliardy dolarů.
King je primárně umělec
Nechci ale, aby to vypadalo, že jde u Kinga jen o prachy a úspěch. Rozhodně bych neřekl, že jsou u něj peníze na posledním místě, na to se objevil v příliš mnoho reklamách, ale rozhodně je na prvním místě vždycky tvobra. A dokázal bych to tím, jak Stephen King soustavně financuje prodělečné projekty.
Třeba jak prodává za korunu práva svých příběhů lidem, kteří přijdou se zajímavým formátem vyprávění. Nebo jak se svou ženou Tabithou (ano, jsou spolu s Tabby už přes padesát let) například v Maine vedli řadu let rádio určené jenom k rozhlasovým hrám. Protože oba vyrostli v šedesátkách a milují rozhlasové hry. Zbytek Maine samozřejmě tak moc rozhlasové hry nemusel, takže Kingovi ročně utopili ve svém srdcovém projektu zhruba milion dolarů. Ale co už.
Stephen King hraje celkem slušně na kytaru, objevil se v několika, jak sám rád hrdě podotýká, průměrných kapelách a miluje hudbu skoro tak jako psané slovo. Taky píše filmové a televizní scénáře. Maluje obrazy. Je to trochu „motel art”, ale ošklivé nejsou. Píše blog. Novinové články.
King smočil svoje kreativní nožky ve všem, co ho kdy zajímalo. Snad kromě videoher, ale to je téma na samostatný článek.
King je žánr
V perexu jsme zmínili to, že Stephen King není jen autorem hororů. To nepíšeme kvůli jeho hudebním nebo výtvarným ambicím, ale hlavně proto, že sám King tuhle škatulku považuje za trochu nedostatečnou. On sám o sobě rád tvrdí, že píše napínavou literaturu, a já bych si troufl tvrdit, že to říká jen proto, aby ho při tvorbě vůbec nic nesvazovalo. Takhle můžeme od Kinga dostat dojemné romantické příběhy, epické fantasy příběhy, čistokrevné horory, dechberoucí thrillery, povídky, které vám vyrazí příbor z ruky… a taky několik set stránek dlouhé meditování nad tím, jak sex, drogy a rocknroll patří k sobě.
Chci tím říct, že Kingova tvorba se možná dá cpát do předpřipravených žánrových boxíků, ale je to zbytečná práce, která nikomu nic nedá. Je ale pravda, že všechny jeho knihy mají něco společného, jisté neuchopitelné cosi, takže nakonec stejně skončíte u toho, že žánr, který King píše, je… kingovka.
King je fajn člověk
Já občas píšu. A taky mám občas mizernou náladu, protože nejsem v psaní tak dobrý, jak bych si přál. No a v takové momenty je jedna věc, která mi spraví náladu. Jsou to Kingovy přednášky, besedy, rozhovory a semináře. Mám pocit, že jsem se něco naučil, a vždycky se pobavím. I když je nedělá tak často, jak bych si přál, ale… já rozhodně nemůžu kritizovat time management někoho, kdo napsal skoro sto knih a bambilion věcí okolo.
Osobně Mistra napětí neznám, ale podle VŠECH autorů, kteří se s ním kdy setkali, je v soukromí stejný jako na svých přednáškách. Tedy okouzlující, zábavný, lehce ironický a laskavý. Miluju to, jak vysvětluje, že on má doma jenom „vynášet koš a psát knihy”, nebo historku o tom, jak si ho paní spletla s Francisem Copollou. Mám rád příběh o tom, jak ho jiná paní poučuje, že by měl psát i milejší věci… jako je třeba Vykoupení z věznice Shawshank. Nebo jak vysvětluje, proč se s manželkou přestěhoval na Floridu.
Protože mu bylo šedesát. Na to je zákon.
King je historicky důležitý autor
Troufl bych si tvrdit, že King chtěl dlouhá léta vytvořit to jedno veliké dílo, své magnum opus a že to měla být jeho fantasy série Temná věž. Ale taky bych si dovolil říct, že oproti Kingově běžné úrovni je Temná věž trochu neohrabaná a těžkopádná. Snad právě kvůli té snaze vytvořit něco, čím bude jednou definován. Protože pokud jste někdy četli větší počet jeho knih, museli jste si všimnout, že je on jako čtenář fascinován velkými kusy americké literatury.
Jestli se chce King pouze přiblížit svým literárním vzorům nebo jestli jde o honbu za historickou nesmrtelností, to se neodvážím odhadnout. Ale minimálně za mě bude Kingův odkaz ležet v součtu jeho děl a v masové popularitě, které se jim dostává. V tomhle ohledu je pro mě Stephen King spíš Shakespeare než Steinbeck, ale jak píšeme v úvodu, jestli to takhle skutečně dopadne, to se nejspíš nikdo z nás nikdy nedozví.
On ze všech nejméně. Můžeme jen doufat, že nám náš moderní bard ještě dekádu dvě vydrží.
