Vražedkyně, upírky, milenky i zachránkyně. Skvělá kniha dává hlas biblickým ženám
„Ve staré části čekáme na hrdinu, on stále nepřichází. A ta nová je celá jenom o něm.“ Takto shrnuje známá sklepácká parodie děj bible. Naštěstí tato charakteristika není zcela přesná, protože v Knize knih vedle peripetií protagonistových najdeme i velké množství osobitých hrdinek s vlastními jedinečnými příběhy. Jedenadvacet z nich nyní představuje novinka publicisty Jana Fingerlanda.
Publikace známého komentátora Českého rozhlasu Plus Jana Fingerlanda (* 1972) Hebrejky. Biblické matky, démonky, královny i milenky (vyd. Pražské příběhy) obsahuje portréty biblických žen od Evy přes démonku-upírku Lilit a kruté vládkyně Jezábel a Atalju až k Máří Magdaléně; putujeme od těch, které ani neznáme jménem („Žena, která chtěla rozpůlit dítě“), až k Panně Marii, kterou mnozí i v nynější době nevědomě volají vždy, když si ulevují kletbou.
Agentka Judita Bondová
Vystudovaný politolog, filozof a hebraista Fingerland nejprve v každé kapitole pečlivě zkoumá původní biblický text a ukazuje, co naše dnešní překlady často cudně zamlčují či výrazně uhlazují. Následně sleduje kulturní historii dané postavy přes Händelova oratoria a moderní romány až k současným interpretacím psychoanalytickým, feministickým či dokonce evolučně biologickým. Rád hledá i jejich uplatnění v soudobé popkultuře nebo příslušné analogie sám vytváří. Například když o starozákonní Juditě s nadsázkou píše, že to vlastně byla tajná agentka s povolením zabíjet: „Na rozdíl od Jamese Bonda si toto povolení udělila sama. A také ho hned použila.“
Organickou součástí těchto dějin jsou pro Fingerlanda i díla, která jiní považují za značně kontroverzní. Nejen Umberto Eco kupříkladu upozorňoval na to, že v románech Dana Browna je nekonečné množství hrubých faktografických chyb, což Fingerland příliš nerozporuje, nicméně na proslulé Brownově Šifře mistra Leonarda přesto oceňuje, že dovedně využívá napětí, jež je v příběhu o Máří Magdaleně přítomno: Jak to, že se v Ježíšově blízkosti vyskytovala tak silná postava, a přitom se o ní z bible tak málo dozvídáme?
Eva vedla Adama k civilizaci a dospělosti
Autor dané interpretace většinou nesoudí, spíše předestírá jejich úžasnou rozmanitost, z níž se raduje. Nejpřitažlivější jsou pro něj právě ty figury, které v sobě skrývají či slučují co nejvíce protikladů, jako samotná Panna Maria. Zdrojem její síly coby postavy je podle něj „napětí mezi několika úlohami, jež hrála – chudou venkovankou i královskou postavou, světicí i ženou obviněnou z cizoložství“. I když dodejme, že do úplných extrémů autor nezachází, takže například Pannu Marii v blasfemickém podání Ladislava Klímy raději ani nezmiňuje. Klímova Marie přesně neví, kdo byl Ježíšovým otcem, protože devět měsíců před jeho narozením měla sex současně se sedmi muži, z nichž nejpravděpodobnějším podezřelým je „jistý potulný žebrák a zloděj“.
Fingerland nechce svoje hrdinky takto zostouzet, místo toho naopak občas naznačuje, že si zaslouží lepší pověst, než jakou po většinu židovsko-křesťanských dějin měly. Kupříkladu historická Salome byla zřejmě dost odlišná od Salome v podání Nového Zákona a z něj vycházející tradice. Měla prý relativně poklidný život, dvakrát se provdala a porodila tři děti. Ostatně i samotnou mytickou pramatku, hříšnou Evu autor pojímá spíše pozitivně: právě ona totiž „polidštila“ Adama – po odchodu z ráje se díky ní stal člověkem, jenž se živí vlastní prací a stojí na vlastních nohou. Jinými slovy ho Eva přivedla „k civilizaci i k dospělosti“.
Samson a jeho poženštění
Souběžně s osudy svých hrdinek autor populárního podcastu Předvařená bible stručně shrnuje i příběhy mužů, kteří v jejich životech sehráli nějakou osudovou roli nebo pro které se samy staly osudovými. Někdy je to muž, který způsobí jejich smrt (v případě Jeftovy dcery jde dokonce o vlastního otce), častěji ale Fingerlandovy Hebrejky přivodí zkázu „svému“ muži.
Jako v „kauze“ Dalily a Samsona. Na ní autor mimo jiné demonstruje, že i ten největší silák a bojovník může být podmaněn krásou lstivé ženy (i té nelstivé) – a do jisté míry pak přijde o svůj status „muže“. Celé vyprávění o Samsonovi je prý prostoupeno sexuálními narážkami, z nichž část se týká Samsonova zajetí a podrobení coby „zženštění“. Už když Dalila vyzvídá, jak by musel být spoután, aby byl „přemožen“, použije sloveso, které jinde znamená „zneuctění ženy“. Když mu pak ostříhá jeho magické vlasy a zbaví ho síly, je Samson následně svými nepřáteli oslepen, uvržen do okovů a zapřažen do mlýna na mouku, čímž je symbolicky přeřazen „do ženského světa domácích prací“.
Úvaha zajímavá, leč z říše fantazie
Fingerland se v knize s velkou vynalézavostí snaží ukázat, kde všude se dají najít ozvěny biblických příběhů. Což někdy snad i trochu přehání, například v případě lva na českém státním znaku: legendární Bruncvík podle něj potkal svého lva ve Svaté zemi, takže český heraldický lev je i odkazem na krále Davida a Šalomouna. (Což je podle heraldika Jana Oulíka „úvaha zajímavá, leč z říše fantazie“.)
Kniha je sepsána vtipně a poutavě, i když autorův antropologický a primárně nenáboženský přístup k bibli bude asi některým konzervativně zbožným čtenářům připadat nedostatečně uctivý. Zažitá konvenční čtení Fingerland jistě narušuje, ale hlavně proto, aby dal hrdinkám samotným více prostoru. Tím poskytuje možnost k tomu, aby byly více vnímány jako postavy aktivní, sebevědomé a vnitřně bohaté, které si i v patriarchálním světě uměly najít skryté cesty, jak si prosadit svou. A i proto mohou být jejich příběhy čtivé a aktuální ještě dnes. I když zmíněné zapojování mužů do sféry domácích prací už v současnosti přeci jen probíhá jinak a méně násilně.
