Běžná selhání vidí Prahu, jak ji neznáme – a jak bychom ji neradi znali
Cenu za režii pro filmařky do čtyřiceti let získala na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách rumunsko-maďarská režisérka Cristina Groșanová se snímkem Běžná selhání české scenáristky Kláry Vlasákové. Působivý evropský film, který je právě v kinech, se mimo jiné dívá zneklidňujícím, originálním pohledem na naše hlavní město...
Na filmu Běžná selhání režisérky a vizuální umělkyně Cristiny GroŞanové, který právě vstupuje do kin a kde tři ženy (Taťjana Medvecká, Beáta Kaňoková a Nora Klimešová) zažívají výbuchy na pozadí velkoměsta, je pozoruhodná - Praha.
Praha světová, a bez Karlova mostu. Praha s antiseptickými dětskými koutky v nedýchatelných nákupištích. Praha, kde teče černá voda z kohoutku a kde se moderní vodní baterie v korporaci zastavuje tak často, že vám ani nedovolí opláchnout si obličej. Praha vybouleného asfaltu a zlověstně luxusních domácností. Praha paneláků, i pro dnešní děti nerozeznatelných.
Pořád naše „matka měst“, jen o poznání víc macešská, zbytečně přetechnizovaná a pro běžný život nesmyslně složitá.
Do českého týmu scenáristky Kláry Vlasákové a producenta Marka Nováka přibyli v průběhu přípravy snímku vedle (v Rumunsku narozené a v Budapešti žijící) režisérky Cristiny GroŞanové také maďarský kameraman Márk Győri a maďarská střihačka Anna Mellerová. Výsledkem je Cena za režii v Benátkách pro režisérky do 40 let a také zajímavě nemilosrdná podoba naší metropole, o které ve skrytu duše víme, že existuje; jen si to zatím nechceme připustit.
Jsou to detaily: tmavý horizont, obloha jako po teroristických útocích. Nesmyslné girlandy a zlověstně opulentní mašina na výrobu čokolády na holčičí narozeninové party. Černý šutr odlétnuvší při explozi, který dostanete jako dárek na rozloučenou, když vás vyhodí z práce. Zkraty elektřiny, robotický pes, umělý papoušek, vyhořelá pračka…
Mohlo by se zdát, že česko-maďarsko-italsko-slovenská Běžná selhání jsou thriller, ale není tomu tak. Je to velice blízká dystopie o (zdaleka ne jen) environmentální úzkosti, jejíž čtvrtou ženskou hrdinkou je naše hlavní město viděné jasnýma, originálníma očima.
