KaprKód (2022)

KaprKód (2022) Zdroj: Mindset Pictures

Je libo portrét? A chcete operní, poetický, pozorovatelský, nudný, nebo úplně jiný?

Vojtěch Rynda

Festival dokumentů v Jihlavě, který doznívá na webu ji-hlava.cz, nabídl jako obvykle nesmírně pestré spektrum filmů z celého světa. V sekci Česká radost, která mapuje dokumenty tuzemské, zvítězil originální portrét skladatele Jana Kapra jménem KaprKód (v kinech poběží od prosince). Kromě toho, že je skvělý, také poukázal na to, že dokumentární portréty nemusejí být archivní nuda s mluvícími hlavami.

V dokumentárním filmu je portrét častým žánrem, statisticky ho preferuje i akademie udílející České lvy. Zajímavější než portréty slavných lidí s názvy ve formátu Jméno Pří­jmení: Něco poetického ale bývají snímky, které nejdou topornou životopisnou cestou mluvících hlav a archív­ních záběrů. V soutěži Česká radost na nedávno skončivším festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě se jich sešla řada.

Soutěž právem vyhrál ­KaprKód – originální operní rekonstrukce života pozapomenutého skladatele a milovníka vody Jana Kapra režisérky Lucie Králové, s níž jsme měli rozhovor v Reflexu číslo 42. Vtipem a formální dynamikou sršící film našel v Jihlavě silný protipól ve snímku Je nalezena tím, koho hledá. Portrét překladatelky Anny Kareninové režiséra Petra Michala dostal Cenu za kameru pro Jakuba Vrbíka. Melancholický dokument je sevřený i otevřený zároveň, soustředěný, a přitom rozvolněný: plyne lehce, ale přitom v něm má vše pevně dané místo. Jako každé slovo ve vycizelovaných větách Kareninové. Křehká dáma a náruživá chodkyně vede vnitřní dialog se svým partnerem, již zemřelým básníkem Petrem Kabešem, kamera vyhlíží okny ven z přítmí jejího bytu a opírá slova do oblak, do vody, do kamení.

A zase jiný, pozorovatelský přístup zvolila Veronika Lišková v dokumentu Návštěvníci (Zvláštní uznání poroty) o sociální antropoložce Zdence Sokolíčkové, která se svou rodinou přesídlila na Špicberky pracovat na dlouhodobém výzkumném projektu – a narazila tam na problémy spojené s „přílišnou“ pestrostí tamní komunity. I tady lidské bytí příznačně rámují voda, vzduch a kameny, tentokrát mrazivé.

Nejlepší portréty člověka dokážou zachytit třeba v tom, jak se – jako Kareninová – uvelebí do polštářů. Tyto zmíněné a skoro všechny další vítězné filmy jsou do příští neděle k vidění na stránkách ji-hlava.cz v sekci Jihlava On-line, některé z nich se časem dostanou i do kin.