Zaslouží si Kateřina Tučková Státní cenu za literaturu? Určitě si nezaslouží ten virvál kolem ní
Úspěch se neodpouští. Autorka kvalitního literárního mainstreamu Kateřina Tučková dostala cenu – a v médiích i na internetech se zvedlo vlnobití názorů, proč si ji nezasloužila. Místo radosti z výhry aby se teď pomalu styděla za to, že píše. Ale protože všechno zlé je k něčemu dobré, aspoň díky téhle „kauze“ padlo na mechanismus udílení Státní ceny za literaturu pár paprsků světla.
„Bílá Voda, holý neštěstí,“ parafrázovali jsme s přáteli žertem název románu, za nějž (a vůbec za dosavadní dílo) získala před měsícem Státní cenu za literaturu spisovatelka Kateřina Tučková. Persiflované přísloví se bohužel nečekaně naplnilo: autorce kvalitního literárního mainstreamu, jakým bylo její Vyhnání Gerty Schnirch, jakým byly Žítkovské bohyně i poslední Bílá Voda, pomyslná medaile štěstí nepřinesla. V médiích a na Facebooku se brzy rozhořely vášně: jde prý o průměrné angažované psaní, ne o krásnou literaturu, a cenu si teprve třetí žena z dosavadních 27 laureátů – a dokonce žena (prý až příliš) mladá a v kultuře aktivní mj. též jako výtvarná kurátorka – nezasloužila.
Došlo k „českému literárnímu skandálu“, jak situaci ironicky pojmenovává Petr Fischer v titulku komentáře na webu Aktuálně.cz, kde porotu ceny (poněkud oklikou, jak je jeho zvykem) obviňuje z „marketingového myšlení“. K některým páně Fischerovým závěrům se částečně přidává Ondřej Nezbeda na kulturním webu H7O.cz v lamentaci Pět fází smutku nad Státní cenou – totiž že prý sedmičlenná jury rezignovala na uměleckou hodnotu díla a že výběr porotců je „naprosto neprůhledný a nejasný“ podobně jako mechanismus nominací autorů.
Na tom s porotci, nominacemi a kritérii výběru něco je – a je dobře, že diskuse o změně k lepšímu byla zahájena. Ale já na konci vší té kritiky vidím sedět jednu z nejpřekládanějších tuzemských prozaiček v louži splašků místo na trůnu. Než by si s rodinou a přáteli užívala ocenění, musí přemýšlet, zda je vůbec hodna toho, být spisovatelkou, když se o ni nekolegiálně otírají i jiní literáti, včetně těch, co s ní sdílejí nakladatele, a když kulturní opinion leadři špiní její jméno pomluvami o intrikaření a obviňují ji, že se svezla na popularitě historizujících románů a cenu má vlastně bez práce a jen za čtenářskou oblibu.
Přitom se Kateřina Tučková ničeho nedopustila. Jen vyhrála.
