Souložil jsem s ní jak malej kluk! V bizarní sexuální scéně odpadává prostitutce emajl z pusy
„Dost jsme tenkrát souložili a trvalo nám to milování leckdy pár hodin a souložili jsme na všechny způsoby, leckdy jsme až bohapustě mrdali a dělali jsme věci, který jsem do tý doby jen tušil…“ Litvínovský prozaik Pavel Růžek se v našem žebříčku naposledy objevil v roce 2012 se svou pátou knihou, Bez růže, a urval tehdy, posmrtně ovšem, díky množství erotických obrazů na „prošukanejch a znesvěcenejch matracích“ čtvrté místo. Letos je díky Gulliverově cestě do prostitutčiny vulvy, „veliké a hezké, a samozřejmě zběhlé“, devátý s typicky živelnými, orvanými, značně autobiografickými povídkami sbírky Bez tebe. Zdravíme do nebe!
9. místo - Pavel Růžek: Bez tebe
Ukázka:
A vešli jsme do bytu, kde byly jen vyválečkovaný zdi, ale v rohu tam ležela matrace a na ní hadry; a kurva se svlíkla a lehla si, tak jsem to udělal taky. Kurva se mi ovinula kolem krku, kolem těla, a já věděl, že si s ní můžu dělat, co chci; a tak jsem jí říkal, že je krásná, a souložil jsem s ní jak malej kluk. Měla ji velikou a hezkou, a samozřejmě zběhlou, a jak jsem ho do ní strkal a ona mi přirážela, viděl jsem, jak jí z huby opadává emajl.
Hodnocení:
Silné povídky Pavla Růžka (1951–2011), bohužel již zesnulého autora výtečných autobiografických knih Bez růže a Bez kůže, skýtají scény, které jako by vypadly z Růžkova následovníka a kamaráda Daniela Hradeckého. Však se oba dlouho pohybovali po smutné trajektorii Most – Ústí nad Labem – flaška. A jistě, citovaná pasáž ze samotného závěru povídky U díry je prostě parádní, smutná a trochu nechutná. Jako spousta dalších děr do severočeského industriálu a do úst laciných prostitutek, které svým (bohužel nečetným) čtenářům Pavel Růžek zanechal.
