Sado maso sex plný moči a kopání do penisu. V románu Srab stříkají tělesné tekutiny na všechny strany
Nový, v pořadí čtvrtý román Přemysla Krejčíka Srab, kde svou milenku rdousí a mlátí muzikant Ripper, je otřesné čtivo. Držitel mnoha stipendií a uznání, který dobře zná všechna zákoutí literárního provozu, nás „chcaním na břicho“, „vlhkou a horkou kundou“, „naběhlým ptákem“ a dalšími pornografickými obraty věru nenadchl. Přejeme všem čtenářům Sraba, kteří se chtějí dohnat k sebenenávisti a odporu k literatuře, veselé svátky a autorovi posíláme plastový penis a 7. místo.
7. místo - Přemysl Krejčík: Srab
Ukázka:
Jak jsem tam tak ležel u skoro prázdnýho botníku ve svý stísněný předsíni, rozkročila se nade mnou a já si všimnul, že kromě podprsenky nemá ani kalhotky.
„Vyhrň si triko,“ přikázala. Udělal jsem to. Sotva jsem ji stačil poslechnout, začala se mi o břicho rozprskávat teplá lepkavá moč.
Petra stála rozkročená nade mnou, chcala mi na břicho a jízlivě se ušklíbala.
„Co to…“
„Drž hubu,“ přikázala znova. Skončila, sedla si mi na krk. Cejtil jsem na něm její vlhkou a horkou kundu. Byla vzrušená, to je jasný. Já byl naopak zaskočenej a začínalo mi bejt dost trapně, až jsem se z toho nezmohl na žádnej odpor.
Obrátit tu situaci, bejt pánem, získat zase trochu respektu.
Nic takovýho.
„Buď budeš chlap, nebo se tu jako chlap budu chovat já, rozumíš?“ zašeptala důrazně a vrazila mi facku.
Přikejvnul jsem. Trochu se posunula a sedla si mi rozkrokem na držku.
„Lízej,“ přikázala a já teda začal. Chutnala močí, ale bylo mi to jedno. Muselo bejt, neměl jsem na výběr.
Pták mi stál, stud se míchal se vzrušenim a já neměl ani čas bejt z toho zmatenej. Pták sevřenej v kalhotách mi pulzoval, jako kdyby měl každou chvíli vybouchnout. Petřino tělo se nade mnou kroutilo a ona za chvilku začala sténat a škubat sebou.
Když byla hotová, otočila se, rozepla mi poklopec a já cejtil, jak pták vystřelil ven, jako kdyby byl na pérkách.
Profackovala ho a pak vstala. Došlo mi, že se klepu, ale ne jako při záchvatu. Vzrušenim? Nevim, asi ne. Spíš jako když malý dítě dostane vejprask na holou před celou třídou.
Koukala na mě, já ležel na zemi. Nadrženej, ale hlavně strašně poníženej.
„Vyhoň si ho,“ přikázala.
„Co?“ Zvednul jsem k ní oči a čuměl jí do obličeje. Její výraz nepřipouštěl žádný alternativy.
„Slyšel jsi,“ konstatovala a špičkou boty mě kopla do naběhlýho ptáka.
Hodnocení:
A pak že je romantika mrtvá! V románu Přemysla Krejčíka stříkají tělní tekutiny do všech stran, sex je doprovázen fackami a tomu všemu nasazují korunu vskutku „přiléhavá“ přirovnání: malé dítě, co před celou třídou dostane na holou? V jaké století se pohybuje vypravěčova představivost? Jistě, Srab tematizuje hudební žánr horrorcore, který je založen na přepjaté estetice a nadsázce, proto má člověk tendenci při jeho četbě občas přimhouřit oči, ale čeho je moc, toho je příliš. Z jednoznačně nejdelší „bad sex“ pasáže, kterou jsme při výběru zvažovali, jsme nakonec zvládli/mohli ocitovat sotva půlku. Čtenáři Reflexu jsou tak ochuzeni o velkolepé finále, v němž se vypravěč opět vžije do role „pořádnýho zmrda“ a „násilnickýho sráče“ a dá jindy submisivní Petře co proto. Slušelo by se dodat, že kdo touží po detailech, může si přečíst celý román, ale tuto činnost bychom raději nikomu nedoporučovali. To už je lepší třeba jít na procházku. Nebo koukat do zdi.
