Vytáhl sukovitý úd, ze kterého stoupala pára. Obskurní sex dvou gayů ve vymrzlé chatce za světla čelovky
Klitoris jako agresor! Růžové mrkající očičko konečníku! Jedenáctiletá nahá dívka svědkyní toho, jak rovněž nahatý protagonista „vystříkne svou duši do nebe“… Ale nejprve „hledá terče bradavek a kojeneckým reflexem saje“… Sedmapadesátiletá stálice kvalitní české prózy nezklamala, a jakkoli v předchozí novele Bytost Václav Kahuda využil erotiku tajnosnubnou a fascinující, zde se vydal do přízemí a popustil uzdu své fantazii i gumu od tepláků. Páté místo, krásná práce!
5. místo - Václav Kahuda: Prám
Ukázka:
Když bylo vše přichystáno, hladově se na sebe vrhli. Zápasila ve tmě dvě horká těla. Strhali ze sebe kabáty a svetry. Hnětli si navzájem své po dotycích toužící „nevymazlené“ maso. Nakonec, vyprávěl dojatě vzpomínající kamarád, vytáhl drobný milenec svůj mohutný, sukovitý úd z jeho řiti. Oba pak v ostrém bílém světle čelovky hleděli, jak v mrazivém vzduchu z žilnatého penisu stoupá pára.
X
„Neřvěte, vy čuráci… Prostě – dívka přiloží tuhé, pojednou odvážné poupě svého poštěváčku k ústí tvé močové trubice. A ošuká tě… teda mě. Spojímá mě jak kohout slepici. Udělá mi to do penisu… Zajímavý.“
Hodnocení:
Milování dvou gayů v polních podmínkách vymrzlé zahradní chatky, obskurní lechtivé fantazie o „dívčím vojáčkovi“ vyprávěné připitým kumpánům… Fantastický Václav Kahuda má ve své čerstvé novince sexuálních scén mandele; s muky jeho obraznosti musí být náročné žít. Čtenář Reflexu Kahudovu prózu Prám až do strany 22 zná: snovou milostnou scénu se „snad jedenáctiletou dívkou“ a mnohé další pasáže úvodní kapitoly Rokle autor publikoval v létě 2019 v povídkové příloze našeho týdeníku. Ale zpět ke klitorisu, který u Kahudy typicky nabývá podobu poupátka nebo jadérka v meruňce (či květu) vulvy. Milované ženy jsou v prozaikově imaginaci matkami, vypravěč pak dítětem, často příkladně sajícím z prsu. Ejakulaci Kahuda líčí jako smrt a porod zároveň, penis pak je agresorovou zbraní, „kusem zduřelého masa“, „zkamenělým pyjem“ „rozpůlivším zadnici“, „tloukem“, jímž se „buší na nebeskou bránu“… Tvorba někdejšího předsedy Asociace spisovatelů zůstává z nepochopitelných důvodů utajena desetitisícům čtenářů, kteří hltají dílo jeho kamaráda a literárního souputníka Emila Hakla; přitom je V. K. autorem vysloveně masovým: „Hnětu borůvkově temné, núbijské hýždě. Rozevřu její zadnici jak velkou teplou knihu – a tu hle! Ořechově zbarvený konečník udělal – kuk! Zamrkalo na mne růžové očičko…“