Soundtrack k narozkám Jima Jarmusche: S Youngem ve skladu, s Waitsem na baru a s RZA na parkovišti
Jim Jarmusch dnes slaví sedmdesáté narozeniny. Zhruba padesát let z toho věnoval natáčení těžkotonážních artefilmů. V jeho filmografii najdete indie dramata, smutné komedie, komické westerny, nostalgické road-movies, příběhy osamělých samurajů, příběhy osamělých upírů, a dokonce i cosi o zombiích. Jestli má Jarmuschova tvorba jednu společnou linku, tak je to hudba. Stojí tedy za to, připomenout si zásadní skladby, které v jeho filmech zazněly.
Earl Bostic – Up There In The Orbit (Trvalá dovolená / Permanent Vacation)
Jarmuschova prvotina se nese v duchu jeho výroku: „Život nemá děj, tak proč by ho musel mít film.“ Hlavní hrdina Allie se jen tak fláká New Yorkem, klábosí s náhodnými podivíny a v pozadí zní monotónní hluk velkoměsta prokládaný jazzovými motivy Jarmuschova kumpána Johna Lurieho. Film dostane grády v okamžiku, kdy si Allie pustí na otřískaném gramofonku soul-jazzovou divočinu saxofonisty Earla Bostica a rozjede improvizované taneční sólo. Po třech minutách křepčení hudba skončí a neděje se opět nic. Stejně jako v opravdovém životě.
Screamin‘ Jay Hawkins – I Put a Spell on You (Podivnější než ráj / Stranger than Paradise)
Jarmuschův dvorní skladatel John Lurie dostal na starost soundtrack i ve druhém filmu, ve kterém si i zahrál společně s Richardem Edsonem (bubeníkem Sonic Youth) a maďarskou houslistkou Eszter Balintovou. Při skládání se Lurie inspiroval prací maďarského avantgardisty Bély Bartóka, takže výsledek zní dost divně. Film si proto fanoušci nejvíce spojují s blues I Put a Spell On You, který si Eva pouští na magnetofonu. Když Lurieho postava Willie magnetofon vypne, protože „tuhle hudbu nesnáší“, setře ho Eva slovy: „To je Screamin‘ Jay Hawkins a je to divoch, takže si trhni nohou.“ Divoch Hawkins se mimochodem sám objevil v roli nočního vrátného v Jarmuschově filmu Mystery Train. V jeho hotelu se ubytuje japonský pár Mitsuko a Jun, který jede vlakem do Memphisu, aby společně složili poklonu Elvisi Presleymu.
Neil Young – Dead Man (Mrtvý muž / Dead Man)
Neil Young se původně do skládání hudby k antiwesternu Mrtvý muž nijak nehrnul. Jarmusch ale film psal s Youngovým albem Zuma ve sluchátcích a ze skladby Cortez the Killer si dokonce na kazeťáku vlastnoručně sestříhal instrumentální verzi. Nedovedl si proto představit, že by se hudebního doprovodu zhostil někdo jiný, a aby hudebníka přesvědčil, poslal mu hrubý sestřih na VHSce. Young se do filmu zamiloval a navrhl, že soundtrack nahraje jako živou skladbu. Oba umělci se zavřeli do temného skladu v San Franciscu, Young se obklopil nástroji a efektovými krabičkami, nechal si pustit film na plátno a pustil se do improvizace na svém Gibsonu LesPaul „Old Black“. Soundtrack je prvním Youngovým sólovým albem a z natáčení existuje dokonce kompletní záznam, který na osmimilimetrovou kameru pořídil sám Jarmusch. Část z něj byla použita ve videoklipu k titulnímu motivu Dead Man, další úryvky se občas objeví na filmových festivalech.
Tom Waits – Jockey Full of Bourbon (Mimo zákon / Down By Law)
S Tomem Waitsem se Jarmusch potkal na večírku u Jean-Michel Basquiata. Padli si prý tak do noty, že z uberintelektuálního loftu utekli do baru, kde strávili zbytek noci debatou o hudbě. Waitsovy skladby se proto samozřejmě hned objevily v Jarmuschově filmu. Soundtrack k Down By Law sice opět skládal John Lurie, který společně s Waitsem a Robertem Benignim ztvárnil hlavní postavy. Náladu filmu ale navozuje úvodní Jockey Full of Burbon a závěrečná Tango Till They’re Sore. Waits se pak v Jarmuschových filmech objevoval pravidelně. Zahrál si v Mystery Train, Coffee and Cigarettes a zombie komedii Dead Don’t Die.
RZA – Flying Birds (Ghost Dog - Cesta samuraje)
Jarmusch tvrdí, že příběh černého samuraje ve službách buranských mafiánů má dvě hlavní inspirace. Filozofický traktát Yamamota Tsunetoma „Hagakure: Kniha samuraje“ z 18. století a hudbu hiphopových mystiků Wu-Tang Clan. Ještě před zahájením práce na scénáři prý obcházel newyorské recordshopy a sháněl na speciálních dýdžejských vinylech instrumentální verze, které si pak pouštěl při psaní. Jejich estetika se odrazila i ve struktuře filmu. Zatímco RZA a GZA používají v hudbě samply starých desek, Jarmusch skládal scénář z úryvků starých filmů – Branded to Kill Seijuna Suzukiho, Le Samouraï Jean-Pierre Melvilla nebo Rashomona Akira Kurosawy. O vzniku soundtracku se vypráví legendy. RZA prý trval na naprosté anonymitě, s Jarmuschem se scházel ve tři ráno na opuštěných parkovištích a kompletní hudbu mu měl předat na jedné DAT kazetě, ke které neexistovala záložní kopie. Ve skutečnosti šlo o daleko civilnější záležitost, kdy se hudebníci s režisérem scházeli a na tématech a detailech hudby spolupracovali. První verze prý byla pro Jarmusche moc avantgardní a finální – ryze hiphopová – vznikla až podle jeho výslovných instrukcí. Z té původní nicméně ve filmu zbylo ikonické Flying Birds, které zní pokaždé, kdy se na plátně objeví Ghost Dogovi holubi.
Mulatu Astatke – Yegelle Tezeta (Zlomené květiny / Broken Flowers)
V nostalgické roadmovie, kde Bill Murray hledá matku svého neznámého syna, je krásných muzikálních okamžiků hromada. Zazní zde soulová balada Marvina Gaye I Want You, tříminutová verze hodinového metalového eposu Dopesmoker kapely Sleep nebo dřevní rocksteady Ride Yu Donkey. O ústřední hudební linku se ale stará hudba z cédéčka, které hlavnímu hrdinovi vypálí jeho soused. Jarmusch se v rozhovoru svěřil, že postavu rodáka z Etiopie napsal čistě jen proto, aby měl důvod do filmu zasadit hudbu Mulatu Astatkeho. Afrického jazzového vizionáře ze 70. let, o kterém tehdy věděli jen zasvěcení hudební fajnšmekři. Jeho kompozici Yegelle Tezeta dnes zná kdekdo ze samplu použitého v hiphopové pecce As We Enter. V Jarmuschově filmu zněla o celých pět let dříve.
Iggy Pop – Down on the Street (Kafe a cigára / Coffee and Cigarettes)
V jedné z epizod filmu Kafe a cigára potká Iggy Pop v baru Toma Waitse a mezi řečí do něj rýpne, že v jukeboxu nemají žádnou jeho písničku. Waits dělá jakože nic, ale jakmile se jeho parťák odklátí, skočí k jukeboxu a s úlevou zjistí, že v něm chybí i Iggy. Ten si z toho ale nemusí nic dělat, protože písnička jeho kapely The Stooges Down on the Street zazní asi o půl hodiny později v epizodě "Jack Shows Meg His Tesla Coil". O genialitě Nikola Tesly si při ní vypráví sourozenci Jack a Meg Whiteovi, jinak také známí jako duo The White Stripes.
Big Audio Dynamite – Sightsee M.C!
Jarmuschova tvorba sice na hudbě doslova stojí, hudebním videoklipům se ale moc nevěnuje. V rozhovoru pro časopis Film Comment prohlásil, že mu vadí, jak obrazový doprovod odvádí pozornost od hudby, a že hudba naopak svazuje filmařovo svobodné vyjádření. Není tedy divu, že klipů natočil jen sedm, pokud počítáme i Youngova Mrtvého muže, o kterém už tu byla řeč. Asi nejzajímavější z nich jsou videa k It’s All Right By Me Toma Waitse a k dubovému protestsongu Sightsee M.C. kapely Big Audio Dynamite. U Waitsovy skladby se potvrdila Jarmuschova teze, že se hudba a film můžou navzájem tlouct, a oba tvůrci se při natáčení a střihu údajně dost hádali. Sightsee M.C. je přesně opačný příklad. V roce 1987 ho nahrála formace Big Audio Dynamite, kterou založil bývalý člen The Clash Mick Jones. Ostatně Joea Strummera, který s Jonesem v The Clash působil, Jarmusch o dva roky později obsadil do filmu Mystery Train. Černobílý klip složený ze syrových obrazů odvrácené strany Londýna pozvedne jinak celkem průměrnou skladbu na úroveň, kterou si snad ani nezaslouží.
