Koncentrační tábor je takový Neilův Disneyland. Jaké dva české snímky si Neil pustil při štědrovečerní hostině?
Můj tchán Neil miluje smrt. Smrt jiných, ale i tu svoji budoucí. Neil je smrtí posedlý. A taky zkázou, zmarem, nemocemi a celkovou lidskou bídou.
Neilovi je sedmdesát a už víc než půl století se vyžívá v černé kronice novin. Je celý bez sebe a doslova v rauši, když je hlavní zprávou televizních novin tragická dopravní nehoda, otřesný případ vraždy či třeba šokující smrt celebrity. Čím děsivější, tím pro Neila zajímavější. Velký irský hladomor s tisíci nebohými oběťmi je Neilova nejoblíbenější kapitola z historie Irska. Stejně tak obě velké války 20. století z dějin světových, a to s důrazem na zrůdná zvěrstva a válečné zločiny proti lidskosti. True-crime dokumenty na různých streamovacích platformách jsou jeho pravidelným večerníčkem. Nedávná smrt anglické královny a následný týden truchlivých ceremonií bylo těch nejlepších sedm dní v dějinách televize, jak se Neil opakovaně s tváří spokojeného dítěte vyjádřil.
Neil si ale užívá žalostné a srdceryvné momenty i mimo velké dějiny. Baví ho malé lidské tragédie v jeho okolí. Hlavně proto, že jsou častější a jsou mu tak nějak blíž. Truchlivé, bolestné situace obyčejných životů mu dokonce velmi často vyluzují na tváři nekontrolovatelný iracionální úsměv, a to i v těch nejméně vhodných momentech. Nad rakví své maminky se samovolně pochichtával. Když jeho žena uklouzla na chodníku a zlomila si obratel, Neil ji zvedal ze země s rozzářeným úsměvem a příjemným jiskřením po celém těle. Nic nepotěší Neila víc než oznámení sousedova úmrtí. A pokud mu navíc manželka, navždy poznamenaná tím nešťastným pádem, povolí pohřbu se zúčastnit (na naprostou většinu pohřbů má Neil, vášnivý tafofil, zakázaný vstup, nejraději by byl totiž přítomen každému pohřbu ve městě), to se pak celý chvěje vzrušením, má úsměv od ucha k uchu a dokonce nedočkavostí nespí. Trochu jako malé dítě, co se těší na Ježíška.
Lidi, co jsou s Neilovou extrémní morbiditou konfrontováni a zároveň neznají jiné stránky jeho složité osobnosti, jsou vždy zaskočeni a vehementně doporučují akutní odbornou pomoc psychologa. Ale rodina a jeho nejbližší přátelé si na tuhle jeho temnou stránku zkrátka zvykli. Neil to nemyslí zle, on je veskrze veselý a optimistický člověk, uklidňují se navzájem členové Neilovy rodiny; morbidita a nejrůznější makabróznosti ho zkrátka jenom fascinují. Někdo má fotbal a pivo, někdo milenky, Neil má smrt, koncentráky a irský hladomor, říká se skřípavým úsměvem jeho žena. Neilova posedlost smrtí a zkázou má i své výhody – je tím nejsnazším cílem, co se týče nákupu vánočních dárků: temných thrillerů, válečných reportáží i knih o teroristických útocích, genocidách, epidemii španělské chřipky či třeba o covidové nákaze. Stejně tak filmů o holocaustu je nepřeberné množství... A Neilova knihovna je veliká a je v ní pořád dost místa.
À propos Vánoce a Neil.
Přestože Neil samozřejmě preferuje Velikonoce a hlavně Dušičky – Svátek zesnulých, bývají svátky narození Ježíše v jeho režii. Tedy alespoň co se televizního programu na Štědrý den týče. Loni servíroval celé rodině slavnostní štědrovečerní dvojprogram svých oblíbených filmů: Schindlerův seznam a Saulův syn. Letos se traumatizovaná část širší rodiny ke štědrovečernímu posezení u televize s občerstvením a zvěrstvy z koncentráků překvapivě nedostavila, a tak nemohla být svědkem toho, jak se Neil rozhodnul celý večer ehm, zjemnit, a pojmout jinak.
Již několik týdnů před Vánocemi chtěl, abych ho provedl československou a českou kinematografií, právě z ní chtěl totiž vybrat filmy pro letošní vánoční rodinnou sešlost. Kolju nedokoukal, i když ocenil hezky nasnímané hroby. Smrt krásných srnců se mu zalíbila podle názvu, ale vyznění filmu mu přišlo příliš laskavé. Tmavomodrý svět a Lidice byly pro Neila po několik dní žhavými kandidáty na vánoční promítnutí rodině, ale těsně před Štědrým dnem prohlásil, že oba filmy jsou příliš barevné. Neil nakonec vsadil na jiné duo českých filmů; černobílých filmů. Letos se tedy u nás před krocanem se šunkou podávalo tříhodinové Nabarvené ptáče a po štědrovečerním dezertu (pečená Aljaška) se servíroval Spalovač mrtvol.
Byl to zajímavý večer. Jen škoda, že se na oba filmy nemohl Neil plně soustředit. Byl totiž až příliš rozjařený z obdrženého vánočního dárku. Letos jsme mu žádnou další knihu o válce nenadělili. Letos Neil dostal celodenní vzdělávací exkurzi do muzea v Osvětimi. Byl z toho rozdováděnější než jeho desetiletá vnučka, která dostala k Vánocům vzrušující výlet do pohádkového parku u Paříže. Koncentrační tábor je takový Neilův Disneyland, poznamenala trefně Neilova manželka v momentě, kdy si Rudolf Hrušínský v televizi znovu přičísnul vlasy.
