Na pořadu o exekucích nikdo nezbohatneme, ale je to dobrý skutek, říká střihač Šimon Hájek

Vaším formativním filmem je prý Přepadení v Pacifiku, akční podívaná se Stevenem Seagalem. Proč?

Steven Seagal je tam jen vedlejší postava. Protože kdo je ta hlavní, kdo motivuje děj? Přece ta loď, na níž se celý film odehrává. A když v expozici přistává vrtulník se záporným hrdinou, je to jako přílet Hitlera v proslulém propagandistickém filmu Triumf vůle... Filmy, ve kterých někdo unese loď, vlak nebo jiný dopravní prostředek, asi nezmění svět k lepšímu, ale dá se z nich hodně naučit.

O Přepadení v Pacifiku se na FAMU asi neučí, o Triumfu vůle ano. Vy nemáte problém pracovat na uměleckých dokumentech i na „spotřebních“ pořadech pro komerční televize. Jak si projekty vybíráte?

Mě to všechno baví, jen toho někdy bývá moc. Víc než obsah mě zajímají lidi, se kterými spolupracuju. Když jsem byl mladší, moc jsem mezi lidi nezapadal. A taky mám rád, když mají diváci radost, v kině i u televize. Vždycky jsem si dokázal vydělat peníze na mainstreamu, abych pak nemusel režisérům artovějších filmů ve střižně fňukat, že nemám na rohlík. Je lepší sem tam udělat sračku a mít pak svobodu vybírat si. Kolegové se samozřejmě divili, jak můžu pracovat na věcech, jako je televizní show Vyvolení. A pak v časopise pro filmovou kritiku Cinepur napsali, že Vyvolení jsou nejlepší televizní pořad roku. Televize Prima neměla dost peněz, tak na ně najala v podstatě děti včetně mě. A najednou jsme dělali pořad, který měl dvoumiliónovou sledovanost. To jsem vzal, protože mě nevzali na FAMU.

Proč?